1# Drops on my eyes

Představuju vám random náčrtek no.1. Random náčrtku, řekni 'ahoj'.

~ stirb hin! stirb hin; in nacht und graus!

(G. A. Bürger: Lenore) 

Hohoo, první zápisek do mé pseudo-denníčkové rubriky. *dloube do monitoru* Vesměs budu nejvíc plivat asi sem. Můžete si začít zvykat. *nahodí ten nejsladší úsměv, co má ve sbírce*

Mimochodem, jen tak pro zajímavost: letters for [f], protože Mr. February je můj dlouholetý penpal.

~ ~ ~

Nevím, jak jste na tom Vy, ale tady Ali normálně chybí škola. Co škola. Vídeň. Jsem normálně homesick. Stáva se, nomn. (Momentálně to tam beru jako svůj domov. Vážně, poprvé se někde cítím doma.)

Vážně, to město je tak živé a to nepoukazuji na fakt, že na každém kroku dýchá někdo nový. Někdy mám pocit, že se rozběhnou i samotné ulice, nebo se do mě zakousne podchod.

Asi bych měla krotit fantazii, co? Minule jsem postávala před zverimexem a vážně přemýšlela o koupi obojku, když tu vyšla jakási panička se svými sny na uzdě. Mládeži, nic nechutnějšího jsem neviděla. Tak jsem se na to raději vykašlala. Ať si klidně běhá svobodně po zadním dvorku, tam nikomu nepřekáží. Můžu jen doufat, že zas nepodkope plot.

Nevermind.

Darovala jsem si nový roztahovák. Takže teď mám v uchu zaseknutý poloprůhledný, královsky modrý, zahnutý zoubek a nahodila jsem happy mood. Tak se na to musí!

Jinak, nad 10mm asi nepůjdu. (Proč zním, jak pedofil? Chci říct, ''10 je má věková hranice, nad tu už nemají šanci.'') Tunely&plugy mi moc nesedí a celkově si nechávám jen jedno ucho, druhé mám špatně střelené, jajj, sláva, super.

Übrigens. Právě si tu sedím uprostřed svého prvotřídního chaosu, už asi hodinu žmolkám v ruce hrnek zeleného čaje, notebook se mi každou chvilku připeče na nohy a pokouším se moc nemrkat, aby mi toho moc neuniklo. Aposlouchám Beatles. Your face, I like it!  Před chvílku mi tu zas třískal mozkem o podlahu Dubstep alias Big Chocolate. Kombinace nadevše.

Taky se mi tu válí Linger z trilogie Wolves of Mercy Falls. Netuším, jak se s ním znáte, ale nedoporučuju číst. Teda, doporučuju. Pokud máte ty nervy přebrodit se v sladké polevě (Varuju vás, rychle tvrdne a nakonec se v ní zaseknete.) jen kvůli světlejším momentům, tak prosím. Vesměs - že já se dávala na YA fiction. Není to můj šálek čaje a asi ani nikdy nebude. Ale když ta jemně pistáciová obálka vypadala tak k nakousnutí! Jajj, já a můj žaludek & jazyk, my jsme trojka…

Minule jsem nakousla myšlenku následujícího - školního - roku. Ze slibů jako 'budu se učit' jsem už dávno vyrostla, všem je jasné, že bych to nesplnila, proč si nalhávat. Nadále se budu tvářit, že vše umím a učitelé tomu snad budou stále věřit.

Ale přemýšlela jsem o jednom 'kreslícím' projektu.

Protože hodiny matiky se děsně táhnou a já jsem se stejně už napůl oficiálně nastěhovala na ulici, tak proč bych to nemohla zkombinovat a, využívajíc své stalkerské nadání, otravovat kolemjdoucí? Ve zkratce: vždy bych si vychytala random likeable strangera a později se ho pokusila hodit na papír. Jistě ne každý den, to bych nestíhala, co si namlouvat, ale, dejme tomu, jednoho do týdne bych mohla zvládnout.´Momentálně běží pod pracovním názvem Meet the Stranger. Když tomu dá zelenou i má inspirace, tak můžu případné výsledky házet i sem. Co vy na to?

Pomalu, ale jistě se spakuju. Už tak jsem sem toho naplácala tolik, že. :D Měla bych začít psát tématické články. Jenže pokud nechcete být svědky pitvy koblihy - nejlépe s čokoládovou polevou - a mého kňučení nad tím, že zas nemám nic sladké, (protože to je to, na co momentálně myslím), tak si musíte počkat na něco řádné. Ale zapracuju na tom, to slibuju!^^

K citaci na začátku článku: Z jedné mé nejoblíbenější básně.