Saturday, March 30, 2013

22# I left my pencils on the moon

Autoportréty mi nikdy nešli.
I want a perfect soul,
Creep - Radiohead

Původně jsem se chtěla dnes věnovat dalším, er, úvahám? Jsou to úvahy? Plivance se na to asi hodí víc. Whatever. Prostě jsem se snažila tvářit inteligentně při vydloubavání díry do nutelly, však mě znáte.
Jenže vždy jsem se vracela k výchozímu bodu → sobě ←. (Er. Ano, víme, že vždy píšu o sobě. Tentokrát se to ale ani nebudu snažit skrýt. Oki?)
Už jako maličká jsem běhala za lidmi a chtěla jim dokázat, jak úžasná vlastně jsem, prostě mě musíte mít rádi - jste si všimli co?
Má kariéra nadějného wannabe začala asi ve třech, kdy jsem byla jediná dívka v domě plném kluků, takže si umíte představit, že jsem dostala svoje. Ali jim ale chtěla ukázat, že není jen upípané kuřátko v sukničce s mašličkou na hlavě, ale má girls balls, tak ať ji nepodceňují. A už ani nevím proč, ale podařilo se mi rozříznout palec, což jsem brala minimálně jako boží znamení. Takže jsem běžela přes celý dům, palec od krve, s vítězným šklebem, že ha!, pořezala jsem se a každou chvíli mi odpadne půlka ruky, ale nebrečím, vidíte, vidíte, vidíte?
Myslím, že si toho nikdo ani nevšiml.

A teď, o třináct a půl roku později, pořád ještě běhám za lidmi, jen už ten palec jsem si stihla znovu přilepit. Jsem hrozný paradox, protože chci být jiná a nemám ráda lidi, ale zároveň mám úchylku na to, aby mě všichni měli rádi, takže ano, i ty. Je to, jako bych chtěla být nejlepší a nejhorší zároveň, je nemožné, abych vyhrála. A je to hrozně otravné, věřte mi.Dejme tomu, že díky tomu se pořád tlačím dopředu a to je super, že? Jenže ne v tak extrémním případě, jak je můj. Protože dokážu kvůli tomu nepředstavitelně hysterčit.


Ani raději nevzpomínám, jak často měním svou cílovou skupinu. Pořád jsem měla zbytky textů od Sex Pistols na stehně, ale už jsem si upravovala límeček a usrkávala z čaje s mlékem. (nikdy mi nechutil.)
Je mi jasné, že podobným si prošel každý v tom věku, jenže já jsem nacházela své nové 'já' co týden a vždy jsem si ho odložila do skříně, mezi zbytek. Ve zkratce jsem člověk, co se hlásí k strašně moc věcem a strašně moc o nich mluví a nadšeně přikyvuje, ale prakticky o nich nic pořádného neví - i když by je hrozně, hrozně rád zažil.
Většina mích známých popisuje tento fenomén jako 'všestrannost' a 'univerzálnost'. Hahaha.
 (FunFact: protože jsem zároveň i nejhorší fanoušek, tak prakticky nikdy se pořádně neseznámím s dalšími zasvěcenými.)

Což mě k přivádí k tomuto:
Neustále na sobě něco hledám, co by bylo vážně zajímavé a jedinečné, co by mě dělalo jiným, bez úspěchu. Docela mi to připomíná část v Rose Bonbon, kde Simon marně přemýšlí nad čímkoliv, co by ho udělalo pedofilem - molestace v dětsví, znásilnění dědečkem, cokoliv. Jenže nic takového se nikdy nestalo. (Nice going, Ali. Právě ses přirovnala k pedofilovi.)
Nikdy se nic nestalo, protože jsem celý svůj život proseděla, kousajíc pastelky. Takže vlastně nemám důvod na to, abych si někde v rohu hrála na smrt labutě, nebo právo abych kohokoliv/cokoliv posuzovala či rovnou odsuzovala.
Máte vy?
(Bwuhaahah to nic nemění na faktě, že dopíšu ty plivance co mám a asi tu budou i další. Protože další super vlastnost Ali: ráda si vymýšlí emoce a pak i věří, že jsou pravé a zažila je. :3)
A když jsme u věcí, které mi na sobě vadí, tak...
...nemám až tak ráda Joy Division. Vlastně jsem je nikdy neposlouchala déle než pět minut, tím to bude, že, že, že? Ale mám hroznou úchylku na obal Unknown Pleasures, eehh. *shaaame on me.*
...mou nejoblíbenější písničkou od Nirvany je Lake of Fire, což vlastně ani není píseň od Nirvany.
...pokud existuje nějaký bůh, tak mu hrozně záleží na tom, abych si pustila Doctor Who. Neustále mi posílá hrozně nenápadné znamení, nebyla bych překvapená, kdybych se jeden den probula s modřinou ve tvaru portrétu Matta Smitha na koleni. A já ne a ne a ne a ne si to pustit.
...jako malá jsem chtěla ukradnout triko Troyovi z HSM. To bílé, s červenými rukávy.

A tohle vážně beru jako největší hříchy vůči společnosti.(To triko pořád chci ale pssst.)

Takže. Je něco, co vám na vaší osobnost hrozně vadí? Nějaký zlozvyk, tendence, cokoliv? Uklidněte mě, že nejen já jsem such a failure.

Víte jak, jednou ze sebe musí člověk vyplivat i takové záležitosti.


Sidenote:
Článek jsem začala psát původně kvůli tomuto.
Moc to nejde vidět ale áno, to je náplast.

22 comments:

  1. Já si vadím celá. Myslím, že je to u ženských běžné. U hysterických fňuken ještě běžnější. (Bože, právě jsem se přiznala k hysterickému fňukání!)
    Jinak jsem na tom stejně s tím, že nemám ráda lidi, ale chci, aby mě měli rádi. Vzhledem k tomu, že dokážu vyjádřit názor, tak se mi to moc nedaří. (To mi přijde také jako častá tendence u lidí. - Skoro to vypadá, jak kdybych chtěla říct, že jsme všichni stejní. Díky bohu nejsme.)
    Řekla bych, že se jedinečnosti nejčastěji nacházejí v maličkostech. A když je bude druhý člověk chtít vidět, tak je uvidí - a nebudou pro něho jen maličkostmi. (Snad nezním naivně!)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Řekla bych, že to někdy napadne i chlapi.. teda, doufám. :D A věř mi, oni se vždy najdou nějaké pozitiva a je jich mnohem víc, než negativ.
      Lidi nemají rádi ty, co mají vlastní názor, že. :D
      A no, budeme znít naivně dvě, protože si to taky myslím. :) :D

      Delete
  2. Chi chi, najs. Ale občas mám taky takový pocity jako... "Mě si nikdo nevšímá, jsem looser největšího kalibru." a "Milujte mě, milujte mě, já se taky žeru, jsem hroznej narcis!." No, takže asi nejsi sama. :D
    Nemáš ráda Joy Division?! Styď se! Ale ta úchylka na Unknown Pleasures tě do jisté míry omlouvá. -_-
    A co mi na moji osobnosti vadí? Heh. Jsem introvertní, nezapadám mezi lidi ani s nima neumím moc komunikovat (pokud se neopiju). A nikdy nic nedotáhnu do konce.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Takyže neříkám, že si 24/7 hryžu nehty nad tímhle :D Ale, jak píšeš, každý mívá občas takove pocity. :D
      Aspoň něco >__<
      Same here. :D Teda, chvilku mi potrvá, než se rozkecám, nemluvě o tom, že jsem hrozně líná, pokud jde o konverzace. :D

      Delete
  3. Nie si vôbec failure, Alls.:3 Inak žeriem tvoje písanie...:D Diery do nutelly a "Nice going, Ali. Právě ses přirovnala k pedofilovi." hlášky.:D Alebo "...s modřinou ve tvaru portrétu Matta Smitha na koleni." :DD
    No err, aby som odpovedala na tvoju otázku. Vadí mi na seba veľa vecí. -.-"

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak, možná failure, ale nesmíš zapomenout, že never enough of Ali! :D A jsem ráda, že jsem ti aspoň zpestřila ráno. :3
      Myslím, že to každému. Bylo by příšerné, kdyby byli se sebou všichni spokojení, nikdo by se nikam nedostal. A tady konkrétně Nells je awesome. n_n

      Delete
  4. Au :D, já sem hroznej cíťa, mě bolí i když mi berou krev :D :D. Obdivuju doktory, ale já bych na to asi neměla nervy;D, mně je špatně i z toho, když jenom slyším houkat někde poblíž sanitku :D, prostě totálně konec semnou;D. Takže s tím prstem buď v klidu, než se vdáš,tak to zmizí :D
    Tak člověk by chtěl,aby ho osatní měli rádi,ale nejdřív taky musí zjistit,jestli mu ty ostatná za to vůbec stojí:))

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jako malá jsem s krví neměla vůbec problém (dokonce jsem si užívala, když mi brali krev... ehhm. :D), teď už na ni reaguju rozhodně víc, ale sanitek se, naštěstí, zatím nelekám. :D
      A taky pravda. Škoda, že plno lidí to nedokáže odhadnout.

      Delete
  5. Joo, Divize jsou dost sporný. Mně se Unknown Pleasures moc nelíbí, mám ráda jen album Substance, je takový veselejší a není to oficiální - plnohodnotný album. Doctor!

    Sežerem Doctora! A Clara je divná á á ááá

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vážně? Hm, možná jim ještě dám šanci a podívám se na Substanci :D

      Clara je tamta... to. Že?

      Delete
  6. Jsem samotářská přecitlivělá hysterka... A nevadí mi to! :D Naučila jsem se žít sama se sebou a to je pro mě nejdůležitější. Jediné, co mi na mé osůbce vadí je, že jsem až moc hodná a vstřícná. Naprosto ke všem v mém okolí, což se mi nevyplácí.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Taky jsem někdy až moc vstřícná, což bude asi i kvůli tomu, že chci, aby mě mělo lidstvo rádo, i když já je ne. :D A tak, když ti to nevadí, tak je to super. n_n

      Delete
  7. Dobrá..pokusím se tě tedy nějak uklidnit :)
    Jsem hrozná v tom, že bych chtěla být nejlepší, ale nadruhou stranu nemám ráda, když mi věnuje pozornost hromada tváří, které vlastně ani moc neznám a bojím se, že řeknu něco blbě... I já si namlouvám,že se cítím strašně (přitom to vůbec není pravda), ale věřím, že to tak je..a opravdu si tím dokážu pěkně zkazit den.. Vyžaduji pozornost (to ano), ale jen v určitý čas a od určité osoby..moje nálady a potřeby se střídají 10000000000000x rychleji než počasí a divím se, že můj přítel z toho ještě nezešílel a já nezůstala "Forever Alone"

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jako bych slyšela sama sebe. Ale v poslední době si všímam, že to, co jsme obě popsali, je syndromá skoro celé naší generace. :D Hmm, že by se lidi nakonec předcijen měli, nebo aspoň chtěli mít rádi? :D

      Delete
  8. Chápu to, že chceš, aby tě měli všichni rádi, fakt jo :) Taky nemám ráda lidi, ale vážim si pak toho, když mě má někdo rád...ale asi to nechci v takové míře jako ty no :D
    Na sobě nejvíc nesnáším, že jsem až moc nesebevědomá a kvůli tomu mě prostě nebaví se nějak víc zapojovat do společnosti, chci být furt sama a tak...on by to nebyl problém, kdyby mě pak ta společnost nezačla děsit v momentě, kdy v ní bejt MUSIM. Chtěla bych bejt tak půl na půl - umět se bavit s lidma normálně a ne se jim stranit, ale zároveň si umět užívat tý samoty jako teď.
    Ale co, každej jsme nějakej a člověk bez chyby by byl zaprvé nudnej a za druhé ani neexistuje :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ohh, já vždy beru nic nebo vše *cough* :D
      A no, zlatá střední cesta, že, kdo by ji nechtěl najít. (:
      Přesně. Myslím, že přes tohle všechno mám někde docela ráda své chyby a nedokonalosti. :3

      Delete
  9. Myslím, že je to normální. Už i jiní filosofové napsali, že nejde milovat lidi, jako celek, ale jen některé, protože ten zbytek jsou jen hajzlové. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Zajímavé je, že pro každého je někdo jiný 'ten zbytek' :D

      Delete
  10. Kdybych řekla co mi na mě vadí, nějaký zlozvyk byly bychom tu do rána :D. Mimochodem trochu jsi mi připomněla jednu moji příhodu s KEČUPEM, když jsem chtěla dokázat, že ho umím vyslovit :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Věř mi, tohle taky není vše, mám plno zlozvyků, ale tak. :D A kečup? :DD

      Delete
  11. V tomhle určitě nejsi sama, minimálně já se s tím také potýkám. :D Někdy jsem naprosto ohromená svojí dokonalostí (dobře, až tak ne) a jindy se chci schovat pod peřinu a radši se ani nevidět. :D Bylo fajn, najít nějaký ten zlatý střed..
    Hmmm, vůbec nejhorší je asi moje přecitlivělost a lenost, která má neustále spory s moji soutěživostí a motivací. A ta šílená nerozhodnost! Ne nadarmo jsem asi ve znamená vah. :D
    Troyovo tričko se mi taky hrozně líbilo, ale já jsem si přála mít život, ve kterém se stále tak zpívá. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Teda, po přečtení komentářů jsem si uvědomila, že jsme v tomhle ohledu všichni aspoň trochu 'postihnutí'. :D
      A kombinaci lenoct - soutěživost znám až moc dobře. Jsem si jistá, že to jen ona mi stojí v cestě k mnohem lepším výsledků z matiky! :D
      Ten život by byl super do momentu, kdy bych musela začít zpívat taky. :D

      Delete