Sunday, December 23, 2012

15# haven't you people ever heard of closing the goddamn doors?!


Zase zapomínám na podpis.
there's a glitch inside my system
rushing through my whole existence.

 Antidote - SHM
(protože u takové hudby se nedá přemýšlet a to se mi super hodí.)

Ohh no. Sice to vypadalo, že mě s největší pravděpodobností ukradla obří veveřička (mám ráda veveřičky) a už jsem vyměnila sedmou protézu cuz ty její oříšky (mám ráda oříšky) jsou docela hardcore záležitost na rozhryznutí a tak, ale nope. Takové štěstí nemám. Jen jsem zaspala.


A no. Byla jsem na dubstep koncertupartyčicotobylo (South Central anyone?), což by relativně vysvětlovalo tu vymazanost a blikající 'bzzz' v hlavičce, right? Nevím, jestli kdokoliv z vás byl na rakouské partykoncertučicotobylo. Scary to je. Pomalu jsem čekala, že prostě odněkud vytáhnou čaj a budou se usmívat nad tím, jak vtipně vybruje hudba v šálcích. Možná se ale před sebou moc styděli, dunno. Vídeňané mi přijdou dost uzavření. To bude tím křikem všude na okolo, že. Ale měli jste vidět, jak nažhavení všichni byli a co chytali za orgazmy, když hrálo Don't you worry child.
Hommhomm, pak jsme asi hodinu poslouchali něco děsně alternativní a lízali rum. A tak. Někdy si vlastně docela žiju.
Je hrozně fajn probouzet se někde jinde než doma, když doma není doma. Ha.
A zas tak zlé to tam nebylo, spíš naopak. Jen si musíme najít místo, které nám společností víc sedne, that's all.

Monday, December 10, 2012

trying to reach something i can't reach anymore

 it felt so right,
Sleeping all day, staying up all.
ocean avenue - yellow card
(zase jsem vyhrabala aktuální album)

Hommhommhomm. Dnes jsem se probudila s výhledem zalepeným sněhem, takže jsem byla nucena přiznat, že je toto, zima. Aspoň mám důvod o půl druhé poslouchat baby it's cold outside (you don't say.~), polévat se jablečným čajem, kňourat nad v's s fashion show a cpát se čokoládou, right? A nevím, vesměs bych nejraději seděla někde venku a dloubala do vloček.
Což mi připomíná: asdjgfAGRRhmm.  Jinak řečeno Vánoční dárky. Netuším, kudy a kam s nimi. Uklidněte mě, že nejsem jediná, co si trhá vlasy pokaždé, co se 24.12. blíží.

Whatever. Hlavně, že jsem si koupila černou a rudou tuš, takže je teď vše černé a rudé, protože černá a rudá.

Ohh a ano, zas se mi dýchá o dost líp.




Věděli jste, že Franks je hrozným fanouškem disney movies? Myslím těch 'originálních'. A no, v neděli jsme se dívali na Herculese. :3
(ohohho, ano, už se svými vlastními charaktery dívám na filmy, co víc, držíme i popcornovou válku *tahá popcorn z vlasů*. Ale jinak jsem naprosto ok.)
*Sketches sketches sketches... mám je všude, někdy vám sem nacpu nějaké.*


Omluvte mě, jdu obtěžovat čokoládu. Je jediná, co mě chápe.
Grrr! Zakažte mi někdo sledovat VS shows. Want want Candy.:'3






Wednesday, December 5, 2012

#14 boy you're a diamond

Edit: Další nesmyslně negativní a odvěci článek. Fuu. To jsou ty mé oslí ouška v knihách..*
I wanna run, I want to hide
I want to tear down the walls that hold me inside
I want to reach out,
(cover od naprostogeniálníhoaúžasného Matthewa Mayfielda.)


 Je pár super věcí na ránu. Třeba že můžete sedět v pološeru, šklebit se do horkého mléka a poslouchat hudbu. A taky se tvářit, že za hodinu vůbec nemusíte k doktorce a pak do školy a vůbec vás nečekají dvě hodiny matiky a němčiny, lalala.~
K obrázku: Jeden z mých novějších charakterů, Liv. (Ještě si tím jménem nejsem jistá, ale je to pořád lepší, než Asap, že, Nells?:D) Jinak to jméno mám od jistého Holanďana, yayy.
Mrkvička naše to je. :3 Teda, tu jsem trochu šmátla vedle s tou barvou vlasů, ale nevadí. Jinak *zase* zkouším nový styl kreslení, tentokrát docela s úspěchem. Hlavně to vypadá fajn samo o sobě a je to pak super podklad pro případnou barevnou verzi. Co si myslíte Vy?
Ohh a. 'DS' na svetru by měla být zkratka pro Deepside, protože mě zatím nenapadlo jméno pro školu. Ale myslím, že mě znáte natolik, aby vám bylo jasné, že zanedlouho něco splivnu.
Pro zajímavost, tu Liv je jeden z nejmladších, ne-li rovnou nejmladší charakter, nemluvě o tom, že je čistokrevný člověk. Ali se nezdá, co?

Jinak, mívám jen já tak rozespalé dni? Takové to zaseknuté zívnutí. Vlastně se toho děje dost, jen to tak nevnímám, všechno je tak otupělé. Takové nemastné, neslané. Nejraději bych svůj život nějak ochutila, jen nevím jak.

Thursday, November 29, 2012

Naughty

Put that gun right to my heart
Bang!
Natalia Kills - Love is a Suicide
 
Slibuju, slibuju, že příště vážně napíšu něco pořádného, nebo se aspoň posnažím. Jen když se v poslední době s těmi dny nedá hnout… puff paff.
Ne, ve zkratce, byla jsem v divadle a tak, nevím, pletu si copánky na matice a tvářím se, že z ní vůbec nepropadám. A taky jsem přišla na to, jak zlatá záležitost pruhované triko je. Cha.
A hrozně závislačím na hudbě. A chci na koncert. Jenže rodiče mě nepouští pomalu z domu, protože jsem such a mother pucker.
Ohh a. Bojím se Vánoc. Nejlepší by bylo, kdybych je mohla strávit koupáním se v punču. Jenže vedle toho si hryžu loket a netuším, co komu koupit - a hlavně z čeho. Hrůza toto. Horší, než má aktivita na blogu.

Tak, aspoň tu máte obrázek, teda, ehhm, portrét jisté zpěvačky. Packu dostane každý, kdo ji rozpozná.
Jinak nevím, nijak dlouho mi to netrvalo, nemá to žádný hlubší význam, ale sakra, jde o ni! :D
Nějak dlouho mi to netrvalo, dohromady asi dvě hodiny a kreslila jsem to dva dny, err. Někdo na fuckbooku možná viděl starší verzi, tak, tu je dneska doopravovaná:

    
Copak ji chybí? 'Estli si všimnete.




Saturday, November 24, 2012

Scissors

She was makin' love to the
Mirror in the bathroom.
Moving in the Dark - NT
(Ohhgod, netuším, proč, ale ♥ to je)
 V poslední době se mám tak, chmm, všelijak? Hrozná horská dráha to je. A to si ani nepamatuju, kdy jsem nastoupila.
Stíhám propadat i z fyziky, ehhm, ale jinak že můj test z bio dopadl nejlíp ze třídy. Lol wut? Vážně jsem se na to učila tři hodiny v noci. Chaa.
A taky bylo rodičovské a ehhm, bylo jemně naznačeno, že jsem tak trochu dost psychicky narušená a mám problémy s koncentrací na hodinách. (Prý je to škoda či co, protože jsem tamto... inteligentní...) Ale pochválili moje oblékaní a jakože jsem osobnost. (Hryžte papír na hodinách a kreslete srdíčka kolem všech alf v matice a hned jste osobnost.) A v angličtině jsem na úrovni maturantů. Nyahh.
Ve zkratce, buď mám že z nepochopitelných důvodů nejlepší výsledky, nebo propadám. Děti, tohle je už normálně talent.
No, minulý rok mi oznámili, že tahle škola není nic pro mě, takže to vlastně skončílo... líp?

Jinak. Ještě jednou k Scissors.


Trochu opožděně, ale další ilustrace + plná verze té, co jste už mohli vidět u samotné povídky.
Oba obrázky jsou tak trochu experiment, mají jiný styl vybarvování, než většinou výdáte. Nevím, docela mi vyhovuje k doplňujícím obrázkům, co si myslíte Vy?

Nechala jsem se trochu inspirovat jedním obrázkem z we♥it, kdyby se, ehhm, rozpoložení lidských těl? někomu zdálo povědomé.




*...*

Saturday, November 17, 2012

13# It started with a whisper.

JSIOshdsdsd, grrr.
Chmm. Potřebovala jsem nějak začít článek, jen mě nic nenapadalo. Vesměs se mi zdá, že mé články jsou rovné plácaní do klávesnice něčí hlavičkou a hihňání si pod nosem, protože Buu.
(Buu je hrozně vtipná osoba. Nedokáže otevřít jedno oko, protože hnisá* a svleče vám vaše bradky.)

V poslední době se mě všichni ptají, co mám nové. Sakra. Je mou povinností mít něco nové? Vše je po starém.
Fajn, bylo pár maličkostí, jako že jsem pár ní seděla v rohu a hryzala lžičku, protože jsem se na víc nezmohla, někdo mě zklamal pak si to napravil pak zklamal a víte co, kašlu na to, pak jsme psali snad ze všeho, čeho se dá a zatím skoro propadám z matiky, hooray, jinak mám že jedničky, cuz fuck logic, right?, er...

*původně jsem tu měla strašně od věci kecy, ale kňučení je špatná věc a musím s ním přestat. Začnu si trhat vlasy pokaždé, co to poruším. Kník.*

Mám hrozný problém. Nechci se dívat jedním směrem. Ale ten směr se díva mým směrem. Co s tím?
A to jako nenávidím ten pocit, když se na mě lidi dívají. Nikdy netuším, co si myslí, a buďme úpřimní, snažím se tak netvářit, ale na jedné straně mě strašně zajímá, jak o mě kdo smýšlí. Na druhé straně jim na to ale kašlu.
Ale třeba si nemyslí nic. To dělávám i já.
*random Jacoby*


Bylo mi 16. Takže jsem to hned musela oslavit učením se na písemku z biologie až do rána, že? C:
Partyharding at its best, 'neb káva, káva, káva. (Tento rok jsem se rozhodla že se budu učit. Až na matiku. Matiku nemám ráda. Haa'gr.)

Upřimně, necítím žádnou změnu. Nevyrostla jsem, nejsem rázem chytřejší, nic. A už vůbec se necítím na šestnáct, jak vzhledově, tak chováním.
Navenek působím snad jako týdenní mrtvola, oke, make-up mi možná ubere pár dní rozkladu, ale zase se chovám jako hysterické děcko.

Hiii, chci přespat někde v muzeu na výstavě a vylít tam čaj** a podobně. (Nejdřív jsem sem chtěla rozepsat nějaký velice umělecký a epický plán, který by zanechal stopu v historii, ale pak jsem přišla na to, že na to nemám.) Nechce někdo se mnou?

Mimochodem, je méně komentářů u Scissors protože
a) je to moc dlouhé,
b) nebaví vás to tolik,
c)dala jsem to sem po delší pauze?
Edit: Sakra, tohle vyzní, jako bych žrala vaše komentáře. :D Jen mě konkrétně u toho článku mnohem víc zajímal váš názor, proto se ptám znovu. Je to má první zveřejněná povídka a vůbec jsem si ní nebyla jistá, so.


V poslední době mi psaní článku vůbec nejde. Jen tu sedím a mrkám, i když nerada mrkám, už třikrát jsem vytrhla z klávesnice šestku, zlomila nehet, a kdybych tu seděla ještě chvilku, tak se i stihnu naučit tu fyziku, co se mi válí pod nohami. Takže vás/sebe raději dál nebudu trápit.

Asi si půjdu stáhnout Fresh Prince a učit se fyziku. *ahahha*






*To ty její hnusné pohledy.
**orig jsem tam měla rum, ale rum se nevylívá.


Monday, November 12, 2012

Deepside 1# Scissors



Plná verze obrázku.

Tadaa. Možná jsem strašně dlouho drčela klapačku, ale dneska vám to kompenzuju zatím snad nejdelším článkem. Jinak řečeno, hooray, Als jsem konečně strká tamten tentononc s Tee&Sikkym!
Mocmocmoc děkuju Eli za betareading a korekci. (:

Aby bylo vše jasné: Tee má pletky s osudem, (více tu.) takže mnohdy má to 'štěstí' nakouknout i jiným do života - některým víc, některým míň. Takže nejednou má vlastně dost nepodložené paranoie a fobie. A mezi ně patří i strach z nůžek.
*Ano. Tohle je zápletka. Srsly.*
Kdyby měl kdokoliv otázky, taksem s nimi, místy píšu dost chaoticky. Nějaká ta lidská kritika by potěšila.

Scissors

Zakousla se do brčka a skrze stisknuté zuby popotáhla zbytky jahodové šťávy. 

Saturday, November 3, 2012

Not the fortunate one

Takže. Na to, že jsem měla týden prázdnin a celých deset dní volné právo nechat si vyset nohy z parapetu, kývat nimi do rytmu a pít čaj, jsem na Vás dost vykašlala, right?
Nevím, jen poslední dny byli přebarvené šedou, nebo ještě lépe řečeno, poplivané. Víte jak, nikde nikdo, k tomu venku ještě to wtf počasí, brr.
Teda, ano, ve čtvrtek jsem byla v Maďarsku (Nevím, vzpomínala jsem, že jsem tam bydlela tři roky, ehh?) ale ve zkratce jsem i tam dělala to samé. Dá se vůbec něco jiného v tomto počasí, než sedět, usrkávat ten čaj - seriózně, ani vidět ho nemůžu - a omílat ty stejné témy do nekonečna? Teda, né že bychom se až tak nudili *hehh*, ale tak, o tom zas někdy příště.



Aspoň jsem napsala kratší (Nějakých tisíc slov, so, podle toho, co je pro vás krátké.) povídku s Tee&Sikkym, kterou bych vám sem mohla i hodit, takže se na ni příští týden těšte. A vesměs, tohle mě přivádí k hlavnímu bodu článku: Sikky.
Nevím, kdo všechno viděl Lonely speakera, ale tentokrát jsem mu spatlala pořádný portrét. So, whatcha think?

Úpřimně, na to, že jsem si u toho šla vyflusnout plíce, to není nic moc,  pořád tam vidím chyby, ale už se mi je nechce dookola opravovat. Je to trochu nudné a prázdné and so, ale aspoň je to on.

A omlouvám se, že dneska jen tak unaveně, ale tohle prostě není můj den.

 

PS.: Netuším, jak kdo tu poslouchal Suicide Silence, nebo slyšel, co se stalo Mitchovy, ale takové malé 'rip'éčko si neodpustím.
Takže už asi ani jeho nezažiju naživo, co?

(Orig. jsem chtěla napsat něco děsně epického a ze srdce jdoucího o tom co všechno nám dal, ale k tomuhle už prostě asi nejde nic dodat.)

Monday, October 29, 2012

11# Cheap bottles of wine

Cause it isn't my heart, it isn't my fault
Russian Red - Cigarettes
*kašel* Ano, zase jsem trochu sklouzla, jenže jsem *insert random likeable reason*.
Ne, vážně. Pokazil se mi tablet. *minutka ticha* Ale mám nový! :D
Aby bylo jasné: tento jsem už měla asi 4 roky a pokud je nějaký problém s těmi od Wacomu, aspoň teda se starou generací, tak je to strašně nepraktický kabel. (Nebo jsem jediná, co ho pomalu neměla kam tahat a pořád o něj zakopávala?) A ve zkratce se mi tak perfektně polámal, že to možné není. A jakousi náhodou jsem se právě nedávno dověděla o novém modelu a jako bonus mám zanedlouho narozeniny, ehhm, takže, jedno dalo druhé a už mám doma vlastně i jeho mladšího bratříčka. :'3
(Netušíte, kolik jsem kvůli tomu stresovala a jak rozkousané nervy jsem měla. Celé 3 dny jsem si neměla čím kreslit na notebooku, měla jsem hotové abstinenční záchvaty. Nahh, vůbec nejsem závislá.)
A k tomu jsem zase začala hezky číst, chmm, za tento víkend jsem přečetla The fifth Elephant od Pratchetta v angličtině. Ok, bylo to do školy a tak, though je to naprosto awesome, ale tak, co máme asi čekat od Terryho, right? (Nedávno jsem si vypočítala, že by už bylo nevýhodné si ho brát a stěhovat se k němu se svými sedmnácti kočkami. Prostě by to časově nevycházelo, nakolik asi nebude nesmrtelný. Blé.)
Máme volný týden, takže se trochu seškrábu do školy -hh keep dreamin hh- a ještě bych chtěla dát dokupy to své portfolio. Nenapadá vás, ja kreativně na to?

A tak. Nevím, moc se necítím na psaní, ehhm, takže pro změnu tu budou fotky. Žádný fotograf nejsem a vesměs máme foťák s až nemocně poslintaným objektivem, takže to vypadá, jak vypadá. Chmm.

Thursday, October 25, 2012

Take my mind off you


 I want to die with a hand on my heart
Zaz - Je veux

Chňa. Poslouchám Zaz, mám nakousnutý zákusek a válím se tu v hotovém moři letáčku. Pomalu chodím na výstavy jen proto, abych tam posbírala všechny ty papírky a doma si je lepila do jedné knížky. :3 A víte co? Vůbec mi těch stromů není líto.
Jinak, pro zajímavost, byli jsme na Foto-Automaten-Kunst, kdyby byl někdo v okolí a tak, mohu jen doporučit. Mají tam jednu strašně zlatou nahrávku Andy Warhola, nyahh.


Dneska pro vás mám jen takovou 'maličkost' (Maličkost jako maličkost, zabrala mi asi 2, skoro 3 hodiny.) Nevím, možná jste ji už viděli, chvilku jsem ji měla v menu, ale moc se mi tam nehodila.
Jinak, neskrývá žádnou hlubší myšlenku, či význam, prostě je. Upřimně, je možná i tak trochu otravná, všichni mi ji hrozně chválí, ale já sama ji vůbec nemám ráda, eehhm. Tak uvidíme, co mi na ni řeknete vy:

Plná verze

Sunday, October 21, 2012

10# Nobody speaks as loud as my heart does

Zas jednou něco ze skicaře, podkreslené
už tabletem, něco jsem zkoušela.
Nobody said it was easy, 
No one ever said it would be so hard

V poslední době se mi zdá, že jsem strašně neupřímná. Teda, neupřímná. Raději se vyhýbám jistým tématům, protože brr, hnisají a bolí a je lepší se tvářit, že tam nejsou. Naštěstí se jaksi vsakují, yuppe.
A taky píšu o strašných blbostech, jakože po cestě domů jsem zakopla o balíček after eight a že mám ráda after eight a proč mi nikdo nechce dát after eight? Aspoň mám pocit, že takhle zní mé články. Whatever.
Plivání usměvavých smajlíků všemi směry pokračuje. A trochu jsem se pohla v tom zaseklém skoku směrem k zemi, ale zatím to nevypadá na žádný pád.
Vzpomínáte si na tu grafickou nabídku, co jsem o ní škrtala ještě minule? Tak, ještě ve čtvrtek jsem ukázala své patlaniny učitelce výtvarky  a řekla mi, že bych klidně mohla napsat nějakému magazínu, nejlépe ženskému. (How ironic - já, která má problémy se ráno učesat, má kecat do takových věcí.) Takže je jasné, že Als se hned vidí minimálně ve Vogue, hh.
Ne, vážně, má pravdu, měla bych si seškrábat pořádné portfolio, vyfouknout si vlásky z ksichtíku a začít se strkat lidem pod nos. Něco chci dokázat - a měla bych na tom začít pracovat.
Ano, je mi jasné, jsem jeden z milionů, co má to prokleté kouzlo v rukách (Myslím kreslení, eeehm.) a tak, jenže pro jednou mohu být pozitivní a tvářit se, že něco i zvládnu, no ne? Dost dlouho jsem poslouchala, jaká neschopná, vyjebaná kurva a píča jsem a proč vlastně žiju (Omfg i love my family so much.), protentokrát bych se na to mohla vykašlat a prostě jít dál. Je mi jasné, že pod zemí bych byla mnohem praktičtěji uložená, ale když jsou ty rakve v poslední době tak drahé, sob sob.
Je trochu otravné, že vždy, když se vracím domů s tím svým úsměvem, tak jediné, co dostanu, je ta ledová sprcha, takové to kopnutí dolů, aby mě pak ani nenapadlo vylézt z pokoje, nebo se tvářit, že žiju. Zbožňuju Vídeň a cítím se tu víc doma než kde jinde, jenže tenhle dům nenávidím, nebo spíš to, co mě k němu váže. 

Wednesday, October 17, 2012

9# We need sweets every now and then

 Edit: Za a), teď jsem si to tu přečetla a sakra, proč tu píšu právě ty nejblbší části mého života, takové ty ukousnuté rohy? Divím se, že mě nemáte za naprostého magora, nebo dítě. :D
Za b), aktuálnější verze obrázku.

Ich wusste, wenn ich die rote Tür öffnete, würde das mein Leben zerstören.
Harlan Coben - In seinen Händen

Hömm hömm. Nebyla jsem si jistá, jestli vám mám sem plivat všechny ty usměvavé smajlíky, kterými je plný můj život, ale bylo mi řečeno, že kľudne. So, ehhm.
Válí se mi tu na stole hrnek horkého čaje a yayy, mám pocit, že dokonce už i z něho se na mě šklebí ty úsměvy. A vůbec mi nevadí. Před tím bych jim šla vyškrábat po jednom všechny zoubky, ale teď jsem ráda, že je vidím.
Nevím, celý můj momentální život je tak lidský. Nekňourám v rohu a neryju si do tváře, jak předtím. A nekňučím nad trojuhelníky, které nemůžu dostat. (Trojúhelník jako 'a' jako februárovité stvoření jako blehh.
Víte, jaký nezvyk to je, chovat se zase normálně? Měla jsem asi rok nějaké zatmění, nebo nevím, ale konečně jsem si rozsvítila lampu. Že mě to doteď nenapadlo.
Našla jsem osobu, která souhlasí s tím, že kalhoty ze Zary jsou světová krize. A že po papírnictví musí následovat už jen osmé nebe. A plno dalších maličkostí, na které si teď nevzpomenu, ale vsadím se, že víte, na co myslím. Víte, takové ty puntíky, co tvoří přátelství.
Nemluvě o tom, že jsem do zdraví vyškrábala několik ran a jsou tu lidi, které mám raději a raději a říkám vám, žiju si tak lidsky. Už mi ani nevadí, že dýchám tak nahlas a že mi tak rychle tluče srdce.
A učitel informatiky, který má cosi kdosi i s výrobou počítačových her mi nabídl, jestli bych nechtěla pro něj pracovat jako grafička, klidně bych za to něco i dostala. Takže jsem mu řekla, že jasně, kdy budeme mít svatbu?

Ve zkratce nestíhám ani kreslit to vše, co se v mém okolí děje. Takže tu máte aspoň menší náhled, trochu neaktuální, ale pro změnu teda je to kreslené a focené, jen jsem to jen dobarvovala:

Plná verze >> tu <<


Co si myslíte tentokrát? Byla bych zvědavá i na nějakou tu kritiku.

Sunday, October 14, 2012

#8 Back from exile


I'm pissed cause you came around
Why don't you just go home?
Papa Roach - Scars

 K obrázku: LuckyLungs je má čistě imaginární značka cigaret, pro kterou se doslova vraždí v Deepside. Sikky má z krabiček dokonce postavený celý zámek. Protože vaše plíce můžou být šťastné, když kouříte LL. :'3 (Jaký marketing tu už vedu.)
Jinak, naprosto zbožňuju kreslit dým jakéhokoliv druhu. Cítím se přitom jako velký secesionista, víte jak, všechny ty propletené linie a spletené tahy. Klidně bych to kreslila celý den.
Vtipné je, že na papíře to mám hotové ani ne za mrknutí, ale na počítači si u toho můžu zkousat ruku, než to dokreslím, grrr.
Vesměs kouř for life. Nejraději bych se někdy plácla na zem a kreslila random kouřící lidi. Je strašně vtipné je při tom sledovat, jak si někteří myslí, že při tom vyrostou o nějakých deset, dvacet cm. Kuřáci jsou kategorie sama pro sebe.
And so.

Wednesday, October 3, 2012

7# Walk to the Whatisit?.

I talk to God as much as I talk to Satan,
cuz I want to hear both sides.
 Chhm. Ano, vím. Pořádně jsem se zakopala. Teda. Zakopla jsem o vlastní noc a nechtělo se mi vstávat. *grin*
Ne, vážně. Toto. V poslední době to mě všichni šťouchali a nestíhala jsem se otáčet, ani nic. Momentálně že mám snad půl hodinku, abych se hluuuboce nadechla. A pak mě zase strčí pod tu vodu a budu moct jen doufat, že mi dech vystačí. Whatever.
V poslední době si ani nemůžu vybrat, jak se cítit. Nabízí se mi tyto možnosti:
a) Hryzat si nejen své nehty a dále už i ruce, ale rovnou i ty spolusedícího ve škole, protože nevím co je ssss... jistou dost důležitým 'tím', které mi moc rádo připomíná, že omfg, i have feelings, FEELINGS!
b) Naštvaně vrčet a kousat a hryzat, protože mi zase sahají na věci. Vážně. Nesahejte mi na věci.
c) Dloubat do dírky na lavici v principu ze stejného důvodu, jak a).
d) Ustlat si na všech těch štosech papírů, co mi dala ruštinářka. Jako. Klidně si můžu vyjet na Sibiř a přes zimu si nimi topit.
e) Být prostě šťastná. Ale to je moc hezké na to, aby to byla pravda, o jednoduchosti ani nemluvě.
Hmm. Co byste si vybrali vy? Já asi budu prostě dál spát, popřípadě kousat čokoládu v rohu a šklebit se.

Jinak, už asi rok a půl a pár měsíců a snad i dnů jsem Oli vzpomínala video, ve kterém kreslím. Teda, aby bylo jasné, jde o minutu a něco a vlastně jen vybarvuju vlasy obrázku Tee, který jste mohli vidět >> tu <<. A rovnou vám teda přináším i onu dobarvenou verzi. ^_^


Video v pokračování.

Saturday, September 29, 2012

Meet the Stranger 2# - Was it real?

Chmm. Zase výpadek, co? Jen v posledních dnech jsem byla buď až příliš šťastná, nebo až moc polámaná, abych něco seškrábala. Sorry. Momentálně jsem spíš taková, mm, paralizovaná? Někdo asi dopíchal anestezii mé emoce, yuppee. (Popravdě ne, ale tvařím se tak, vše to zjednodušuje.)
Nevadí. Mám dalšího 'strangera' do mého projektu. 

Meet the Stranger - o co jde:

Protože hodiny matiky se děsně táhnou a já jsem se stejně už napůl oficiálně nastěhovala na ulici, tak proč bych to nemohla zkombinovat a, využívajíc své stalkerské nadání, otravovat kolemjdoucí? Ve zkratce: vždy bych si vychytala random likeable strangera a později se ho pokusila hodit na papír. 
~
Ikdyž ta dnešní je znázorněna dost jinak, než jsem ji zahlédla. Totiž, khhm, neviděla jsem ji nahou, či tak, jen ten obrázek se jaksi vykroutil a překroutil. Však sami uvidíte o pár pixelů níž.
Jinak jsem ji viděla v Zaře a vedle ní jsem tam vychytala i naprosto úžasnou košilku. Ale o té později. Samotná slečna zaujala hlavně tetováním&charizmou. Ksakru, kde ji kupovala? Want it too.

Co si myslíte? Jsem zvědavá na váš názor.


Báj de vej. Já vím, po dlouhé době a i to tak suše, jenže vážně na nic víc nemám. Příště vám skopu něco pořádného. A taky, sic nekomentuju, ale čtu. Tak zkusím napravit i to.
Jen jsem strašně nervózní a cítím se tak nechtěná a neschopná. Sheit.

Sunday, September 23, 2012

Lonely speaker ~ sneak

Taková menší novinka, která mi dneska ráno vykouzlila úsměv na tvář: za ten měsíc a pár dnů, co vás tu otravuju, mě navštívilo až 2.400 lidí a jiných existencí s přístupem k netu.

Jaký nezvyk, většinou takhle 'brzo' nepíšu na blogu, chmm. Jenže v posledních dnech jsem k večeru naprosto k ničemu a jsem schopná možná tak broukání si do rytmu.
Mimochodem, když jsme u broukání, děsně ráda bych chtěla mít chrapláka, jako Eric Martin. Tak fajnově prokouřeného -   kdybych mluvila, tak by se o mě každý bál, jen abych si nevyplivla plíce.
Nebo něco po stylu Lindy Perry. Sakra, tu ženskou zbožňuju, a jak! Vždy, když ji poslouchám, mám silnou tendenci vyškrábat se na nejbližší střechu paneláku, zabalit se do nějaké roztahané košile a prostě být. A nebo si minimálně koupit rudou rtěnku a na všechny se uškýrat.


Teda, nevzpomínám tu tohle všechno jen tak pro nic za nic, tentokrát pro vás totiž mám trochu ukouřený a dost střechovitý obrázek. A zase to není nic úplně hotové, hahh.
Totiž, mám čtyři fáze kreslení: 1., náčrt 2., lineart 4., barvy 5., překreslení. Jinak řečeno si načmárám samotnou ideu, dám ji jasnější obrysy, dodám barvy, pak na to všechno plivnu a překreslím to. Protože fuck logic, that's why.
Tento obrázek se teda nachází v čtvrté fázy a sakra, už teď na něm pracuju snad miliontou hodinu, bolí mě hlava a mám oči, jak pokreslené červenou fixou, šalalala.
A jako bonusek teda znázorňuje jeden charakter, který ještě neznáte - Sikkyho.
Jinak jsem s ním vesměs dost spokojena - zatím - , až na jednu obří maličkost. Strašně a děsně a nechutně mi připomíná jeden můj obrázek s Jacobym. A s ohledem na tom, že s nimi mám jen tyhle dva 'počítačové' obrázky. Vesměs mi přijde má malba tak jednotvárná... no prostě brrr&grrr.

A teda, o čem tu celou tu dobu píšu:

 Takže, co si myslíte? Kdo všechno by si k němu přisedl? :P


Já osobně jsem jinak pyšná na to pozadí. Donedávna jsem ho vždy dělala prostě černé, ale teď se snažím trochu skopat svou fantazii a dát dokupy něco pořádného.

Thursday, September 20, 2012

Meet the stranger 1# - Breathe out, so I can breathe you in




Taky vám tak vadí ty mé odmlky? Slíbila jsem si, že budu přidávat co tři dny, ale jak vidíte, matika mě nikdy nebavila. Ta trojka trošku přibrala a už z ní je čtyřka.
Kašlat na to. 

Ali dnes zase mrzla v parku, chhm, už se těším, až bude sněžit a bude ze mě zasněžená, usmívající se kupička, co bude strašit prcky z parku. Příště si tam dotáhnu náčrtník, termosku a pokusím se zmačkat své okolí na papír. Dokonce jsem si na to koupila úžasný sketchbook, 120 stránek, spirálový hřbet, hraje do tmavě lososové. Láska na první pohled to byla, už tam, na té kupičce, se mi zdál tak super znásilněníhodně. Někdy vám ho ukážu.


To ale jen tak mimochodem, totiž, proč píšu: pamatujete si na projekt, co jsem vzpomínala? Konkrétněji Meet the Stranger? (Ještě jsem o tom plácala v tomto článku.) Ve zkratce by šlo jen o kreslenou podobu lidí a.k.a. Your face, I like it!, co je potkávám na ulici.
A právě dneska bych vám představila jednu dvojici, kterou vídávám od začátku školy už ve výše zmíněném parku. Myslím, že když uvidíte obrázek, tak vám dojde, čím mě ti dva zaujali. (:





Plná verze tu.
Upřimně, líbí se mi samotný nápad, zpracování méně. Hlavně to pozadí, brr, jen jsem už nevěděla, kudy s ním. A oblečení jsem jen tak tipovala.^^'' A ten jejich pocit se taky někam vytratil... lásku jsem nikdy nedokázala namalovat.
Vesměs skáču od zamilovaných párů pro jistotu na metr dál, jenže tihle dva jsou tak úpřimní.

Strašně ráda bych jim to dala, víte jak, docupitala tam k nim s tím svým úsměvem a plácla jim to do paciček. Zajímalo by mě, nakolik by se v tom viděli.

Co si myslíte vy?

Btw., všímáte si, jak často zapomínám na vlastní podpis? Ale tu je, ha!

Sunday, September 16, 2012

6# I'll still want more

My dreams are steps from suicidal
But what's the point on aiming low?

K obrázku: Time for some sneaky peaking! čili náhled to mého 'skicáře', Frankie a Jacoby a.k.a.Makrónek a Jahodová Poleva. (citujíc Franks, 'neb mé charaktery maj snad chorobnější myšlení, než já. Nebo jsem jen hladová. Vážně, chci něco sladkého, right now.).
Vesměs se vyhýbám většinou všemu, začínají na 'l', končící na 'e' a mající uprostřed 'ov' na míli a půl, jenže v Deepside se mi všechny postavy tak dopletli a, ksakru, kdo tam pustil Venuši?! Normálně je musím oddělovat sečnou zbraní střední velikosti. Né že by mi vadilo na podobné téma psát/kreslit, ale zase jiné téma je psát a kreslit hlavně o něm.
Když jsem u psaní, přemýšlela jsem, že bych vám sem něco mohla cpát, ale už i tak mě máte za dost pomatenou, ještě to stupňovat...
Ale chci napsat statický popis. Ten bude snad vhodný široké veřejnosti.
Whatever.

Wednesday, September 12, 2012

5# Show them you're not that ordinary type

Seine Stimme klingt wie Ashe

 Hmmpff. Zase jsem se zahrabala někam, co? Nebo aspoň tak se to zdá. Ale ha! Stihla jsem se vyhrabat. Vykopat. Vyškrábat.
Aspoň myslím. Mám ten pocit. Naivně v to doufám?
Vesměs nichts neues, že vážně. Zvykám si na školu, skoré stávání, natetované kruhy pod očima což vůbec není žádná novinka a natáhle dvouhodiny matiky. A taky akčně pokračuju v taktice 'Udělej vše pro to, aby ses vyhla bytí doma'. Ať to stojí co to stojí. Třeba dvě hodiny ruštinu doplusu. Nebo španělštiny. Rovnou obou, že, Ali?
Plácnout mě dvourukým bastardem po hlavičce. (:
Jinak, vidíte další mou ilustraci na boku? (Jak poznat Aliinu ilustraci: kdysi reální myslení, přejeté strojním válcem na papíře v liniích.) Aliina přibližná reakce při opakování matiky, jen znázorněná přes... no, hádejte, koho? Jsem zvědavá, nakolik ji poznáte - i takhle, bez těch dost výrazných vlasů.
Jinak, tentokrát asi zas jen tak krátce - což mě vlastně přivádí k jedné otázce: jaký druh článků vás baví nejvíc? Kratší zápisky, jak tento, pořádné, delší deníčky, skoro čistě jen obrázkové články s komentáři, nebo recenze?
Tady Al osobně asi nejvíc časově vychází první kategorie, jak asi vidíte. Ano, i tentokrát bude obrázek. A to konkrétně, tudududů, jeden 'částeční' lineart Frankie.

Částeční, protože mám náznak barev, ehhe:

Je to dost roztřesné&tak, ale tohle bylo nejvíc ve stavu zveřejnění (zbytek se už z lineartu vyvynul, ale není dodělaný.) Aspoň tak vidíte, jak vypadávají ty mé nejzákladnější obrázky.

Saturday, September 8, 2012

4# Dead Silence

my heart beats louder then the machine gun fire
Billy Talent
(Ten jejich nový album je láska na první pohled)

Al vás potěšila dalším nádherným výpadkem, co? Můžu vás uklidnit, tentokrát kvíknu jen krátce.
V poslední době se cítím vážně mrtvě, že six feet under the ground. Jsem strašně paranoidní, trhám se pokaždé, když na mě někdo promluví. Proč na mě vůbec lidi mluví? A taky se modlím za věci, kterých bych chtěla opak. A netuším, jestli je to tím, ale někdo asi to mé škemrání slyší a plní ho. Jak super to už je. Psala jsem minule něco o hryzání nehtů, respektive už rukou? Měla jsem dvě nemám ani jednu. Hledám další, nenacházím. Hysterčím a tak.
Vzpomínala jsem, jak egocentrická jsem? Všichni naokolo jsou tak happy a já want want want too, ale nic jsem nedostala. Teda dostala. Malou dávku a rychle ji sežrala. Takže teď wantuju more. Tu je asi chyba, co?
Nevermind. Bude líp.

Teehee a.k.a. Tee

Aspoň taková maličkost, jeden obrázek. Ještě u Tee jsem si stěžovala, že ji nedokážu zachytit tak, jak chci. Konečně se podařilo. (:
Velké díky Crystal Reed za to, jak vypadá.


Co si myslíte, hlavně v porovnání s předchozí podobou, kterou jste mohli vidět >> tu << ?

Sunday, September 2, 2012

3# The Rise and Fall


Pozor, velice fotogenický článek. Pokud máte rádi své oči, tak čelem vzad.

AjasofjewofijsdadJSEM VE VÍDNI! FINALLY! HA!
Whatever.

Hohoho. Al si tady už nenápadně shryzala vedle nehtů celou ruku a pocintala celou klávesnici. Jak super to už je. Zítra je škola. Hahh. Dostali jsme rozvrhy. Hahh 2x. A tak nervózní jsem jen protože nemůžu najít svou pilku. (:
Pán napravo je Jacoby, Frankiina oblíbená příchuť makrónku kamarád, co taky rád. Přemýšlela jsem, že bych mu taky mohla věnovat článek, jenže mám o něm strašně málo obrázku. Erlich zu sein, tenhle je jediný pořádný digital a ani tento ještě není hotový. Vesměs mi pomalu dochází pořádné obrázky. Skvělý nápad, dávat do jednoho článku vždy tolik obrázků, když mi jeden samotný dal zabrat nejméně hodinu. :'D
A Primadonna je zas že aww. Marina a její hudba si sice žijí na naprosto jiné planetě, ale z nepochopitelných důvodů ji v pohodě chytám a často si povídáme. Je úžasná.
Al byla včera nakupovat. Do školy, což je relativně ok. A taky si koupila šaty. Což už ok vůbec není.
Aby bylo jasné, já a šaty si moc nerozumíme. Prostě jsme si nesedli, však víte, stane se. A jsou od Bershky. To vysvětluje vše.
Jenže tyhle jsem si hned zamilovala, nemohla jsem je tam nechat, ummh. A taky jsem si koupila svetr, tak zlatě roztahaný, vejdeme se tam dva jenže koho bych tam chtěla, tam moc nechce. A mám nové boty.
A napadlo mě, že když už mám ten blog, tak bych vám to škaredě mohla nastrkat pod nos.
Na kvalitu jsem se zvysoka vykašlala, ale na to jste si u mě zvykli, co?

Friday, August 31, 2012

The wolf has run away

Já vím, že to ani vtipné není, takže tentokrát naposled
o Bacon Hills. A už jsem zticha! :'D

Pro změnu jsem pouze autorem obrázku vlka, zbytek je, logicky, ze samotného seriálu.

Kdyby se kdokoliv ptal - ano, připravovala jsem na tohle dlouho. Netuším, jak to dopadne. Ale bude to jedno velké dobrodružství, to je jasné už teď. Já a recenze, že. *náhodný záchvat kašle*
So, here it goes:

Teen Wolf


Zkoušeli jste jet po silnici trochu severněji od Meyerovic Forksu? Nebo si dát tu zkratku lesem v Mercy Falls?
Jeff Davis a několik jeho kamerádů z MTV to riskli a vydali se na nebezpečnou výpravu do vlkova hrtanu, z které se vrátili po dlouho se táhnoucích měsících  s velice zajímavý výsledky - za sedmero horami a sedmero řekami se totiž nachází ospalé - ne dlouho - a deštivé Beacon Hills (ne, seriózně, jsme v Americe nebo Anglii?), americké město s velkým gymnáziem, rozlehlými lesy a zmutovanými náctiletými. Nic nového pod sluncem, co?

Prostě, typická USA it is.

Monday, August 27, 2012

Tecte 'Tee' Helminth; no1


Tadá, další obrázkami prošpikovaný, ikdyž tentokrát trochu slabší, článek. Zas jednou by šlo o návštěvu z Deepside. Minule jste si už mohli podat packy s Frankie, tentokrát bych vám zas představím Tee, nebo taky Teehee.
Kdyby kohokoliv zajímalo, proč vám tolik hryžu hlavy s těmito články, tak mám překvapivě inteligentní důvod. (Stane se, že mám k dispozici i něco takového, ikdyž to moc časté není teda.)
Většinou, když píšu o Deepside, tak jde o náhodně ukrojený kousek jablkového závinu. Čili, moc toho nepovysvětluju, jen čmárám a  nepřemýšlím nad tím, že nezasvěcenému by nedocházelo, že u mě je 1 + 1 = 17.
A pak, nebudou mi ty obrázky kysnout ve složce, že? *skupinové ne* No, vidíte. *spokojený škleb*. Charakter budu popisovat zas o příspěvek později.
Ale zpět k naší Tee.


 Dlouhé, skoro až bílé vlasy se jí neuspořádaně točili kolem ramen až k bokům. Jako malá si slíbila, že si je nikdy nebude střihat - měla panický strach z nůžek. Několikrát se je pokusila prohrábnout rukou, ve jménu upravenosti, ale nakonec to vzdala, přesně, jako každé ráno. Nezkrotitelné kadeře ji dál rámovaly úzkou tvář. Vypadaly, jakoby se malíř nechal unést sílou momentu a namaloval je až moc divokými pohyby.
Na rtech se jí ještě dali vidět Astarothovi otisky. Vždy se jí zdálo, že dolní má až přehnaně plný, zatímco vrchní byl vedle něj jen nepatrnou linkou.
A zase je měla popraskané. Chtěla si je už automaticky olíznout, ale pak se zastavila.[...]
Mezi rozedranými kopci kůže jí ještě povykukovaly zbytky černé rtěnky, pod očima měla rozmazané šedé stíny. Iris a sclera ji plávali v tmavém moři, až na narudlé podlitiny v rohu oka a pobledlé odlesky lampy. 


Mimochodem, většina je docela nejistá&roztřesená. U Frankie jsem si už jistá rysy, zatímco tady Tee ještě nemá tu svou 100% podobu. 
 
I na Tee dost vybledlý portrét.^^



Friday, August 24, 2012

2# Keep The Streets Empty For Me


Počet ulovených modrých barev na vlasy - 0/10
Zničené sluchátka - 0,25/1
Bad karma - 4/10
Střelených vlků 7/10
Chuť vykroutit něčí krk - over 9999 thousands/10

Šalalala. Nevím, jestli jste si všimli, ale život je dost nechutný. Moc sladký. Pak moc slaný. Kdyby byl jídlo, tak jistě ne žádná pochoutka.
Jak nad tím přemýšlím… mám ráda přecukrovaná či přesolená jídla. Nejvíc ze všech. Haahh.


Autorčin momentální stav.
(Ano, zase se pokouším animovat ¬___¬

Ali se kouká na vlky. Ty americké. Z MTV. (Ano, mluvím o Teen Wolf. Ne, není mi dobře.)
Ale oficiálně se k tomu nepřiznávám. Teda ano. Napůl. Tak trochu. Malilinko?
*kašle*
Však víte, keep your friends close, but your enemies closer.
Ne, vážně, zas tak zlé to není. Dobře, máme tam otravnou Mary Sue, random Loosera, dost trochu klišoidní děj a vážně netuším, co pil kameraman přes celou první sérii, ale chci to taky, jenže i tak... se to dá?
A taky mají Stilese a.k.a. Dylen O'Briena! Ha! Co víc chcete?!
Konečný argument: Odehrává se to v Bacon Hills. Sice to město asi leží hned vedle Meyerovic Forks a celkově jsem za celou první sérii a prvních pár dílů druhé neviděla jediný bacon, ale naděje umírá poslední!
A k tomu malý spoiler: Z Lydi a Jacksona se na druhou sérii stane chodící továrna na čokoládu. Důkaz.
Jinak si uklidňuju nervy Fevre Dreamem od R. R. Martina. Klasická upírovina, a tak.
Napadá mě: chcete pak recenzi? A nejen na Teen Wolf, či Fevre Dream, klidně i na něco jiné? (Básnická otázka, asi je vám i tak nacpu. :D)

Tuesday, August 21, 2012

DeepsideGuide

Omlouvám se za delší nepřítomnost, ale blbnul mi net a celkově jsem byla jinde.

¡ P o z o r ! Ukecanost článku je vysoce radioaktivní. Pokud na něj nemáte nervy, tak raději scrollujte níž k obrázkům, nebo se rovnou přemístněte sem.
Alia se tu ve velkém chtěla rozkecat o charakterech, rovnou vás vrhnout do Deepside, bez toho, abyste vůbec tušili, o co jde. Což by jen způsobilo zbytečné zmatky. Takže jsem trochu zbrzdila a sepsala vám menšího průvodce, ať se mi tam neztratíte. Doufám, že vám pomůže a v budoucnosti tak obejdeme případné zmatky.
(Hahh, jistě, aby se nědo vyznal v tom mém chaosu, když já sama někdy nevím, jestli napravo či nalevo. Pokud byste na tom byli podobně, tak jděte prostě rovně, to většinou - opakuju, většinou - funguje.)

Country Guide to Culture, Etiquette, Customs & more

Už na začátku vás musím upozornit, v Deepside je vše relativní. Máte k dispozici celou paletu názorů&pohledů na věc. A být objektivní je skoro nemožné. Pokud se ptáte mě, nejlepší je buď
a) tiše přikyvovat
b) překřičet všechny ostatní
c) pohybovat se s motorovou pilou a.k.a. zákonem v ruce.
Já osobně preferuju kombinaci bodu b) a c).

Ale teď vážně k samotnému Deepside.