Wednesday, February 20, 2013

Not the ordinary one

Cold and alone, it suits you well.
P!ATD - Let's kill tonight
(Netuším, co to se mnou je, ale už druhým týdnem poslouchám jen je a FOB)



Nehhe, slibovala jsem onu valentýnskou povídku, tak ji tu máte. (':
Aby bylo jasné, za
a) není valentýnská, protože i když jsem těma dvoum, teda, Franks a Bastiemu řekla, ať se chovaj, tak dělali to, co chtěli
b) jídlo je stejně more fun.
Jinak, abyste nemuseli mrkat moc překvapeně, trochu poukazuju na ty, co mají raději zvířátka, než lidi - včetně tady Franks. Aby bylo jasné, nikoho nekritizuju a ani se nepokouším tvářit chytře. Er.  Neberte to vážně.
Ohh a. Tentokrát bez ilustrace. Až tak evil jsem.
Narychlo pro vysvětlení, pokud jste tu poprvé&neznáte mé charaktery: Bastie je nemrtvý a Franks je nakažená jakýmsi druhem 'polobožství', dejme tomu.
A než zapomenu - moc děkuju za opravu Ans. (':

»Kapp.« Hustá, mrtvě růžová kapka s narudlým středem dopadla na kamenné schody, kde se roztříštila na desítky menších. Zatím se na špici levného sáčku shromažďovala další, tentokrát o něco tlustší. Pohupovala se sem a tam, čekala na ideální moment – a pak se konečně pustila. O několik sekund později a necelý metr dál narazila nosem přímo do rohu dalšího schodu, po kterém rovnou stekla.

Franks tlumeně zakňučela. Nenáviděla schody, nenáviděla vysoké budovy a nenáviděla své podpatky. Rozteklý sáček jí vlál v ruce, zatímco se, udýchaná, pokoušela zdolat poslední patro. Růžové vlasy jí naštvaně vlály, stály všemi směry, jako by byly zelektrizované. Ještě naposled se hluboce nadechla předtím, než se konečně zastavila před polorozpadlými dveřmi.
Zatímco nervózně hledala klíče v kapse mikiny, pod nohama se jí vytvořila menší, světle růžová kaluž. Cestička z kapek, rozbitých na schodech, vedla přes celých sedm poschodí k východu a dál na ulici, kde ji už stihli rozšlapat chodci. Mnohem dál, někde na rohu sedadla v metru, se třpytila další růžová dvojice.
Vykopla dveře. » Bastie?! « zachraptěla a zároveň se rozkašlala. Stála v doslova sterilní kuchyni, která jako by vystoupila z reklamy na čisticí prostředky. Všechno bylo potáhnuté stejným odstínem vydrhnuté bílé. Nemohla si nevšimnout krabičky s chirurgickými rukavicemi.
»Máš to? « zabručel zpoza bariéry polštářů a přikrývek.
»Ano, « přikývla a hodila sáček na pult. Jeho obsah se s hlasitým mlasknutím ihned rozplácl na sněhobílém povrchu a roztekl se. Vražda na denním světle. »Hupsi,« kousla se do spodního rtu.
Bastie tlumeně zavrčel.
»Pak ti to uklidím, slibuju, « vztyčila malíček na znak slibu.
Vyfoukl vzduch skrze sevřené zuby. »Mohla bys to nakrájet? Prosím. «
»Nakrájet? « zbledla a vytřeštila oči.
»Ohh, jistě, ty a maso, vlastně. Počkej, hned se postavím, « s přidušením zaskuhráním vystrčil jednu ruku. Zpoza roztrhané kůže vykukovaly vysušené žíly, pokroucené kolem okousané kosti. Ukazovák měl přilepený kouskem lepidla.
»Kašli na to, já to nějak zvládnu, « zapištěla a vrhla se na chirurgické rukavice. Pro jistotu si nasadila rovnou dvě – po chvilce uvažování nakonec i tři – na obě ruce. V šuplíku vyhrabala největší nůž, co našla a ozbrojena jím se konečně otočila k třesoucí se kupičce.
Chytila cíp sáčku mezi palec a prsteníček a popotáhla jím. Na pult vypadl narudlý kus masa, plovoucí ve směsi vody a krve.
»Cítím to až sem… « spokojeně zamrmlal Bastie.Franks znechuceně zakňučela.
Odhodlala se ukazovákem dotknout lepkavého povrchu a zabodla nůž co nejhlouběji. Zavřela oči a řízla.
»To bude stačit, « zachraptěl o něco blíž Bastie. »Podáš mi to? «
S pořád přimhouřenýma očima popadla kus masa, který právě odkrojila, a hodila ho směrem ke kupce polštářů. Už automaticky se otočila. Při trhavém zvuku se jí znechuceně zaškubal koutek úst.
Po chvilce uslyšela polknutí.
»Hotovo? « ozvala se s nadějí.
»Už se můžeš otočit. « Bastie seděl na rohu postele, utírajíc si ruce do utěrky. Byl hrozně vybledlý a jizva na tváři se mu znovu otevřela, ale zdál se být při sobě. Ruka se mu hojila s tichým praskáním. Franks vyfoukla vzduch, spadl ji kámen ze srdce. Čekala něco mnohem horšího.
»Je mi to hrozně líto, ale prostě mi to přijde… nechutné, « vysvětlovala.
Ještě pořád byla tak nejistá, když šlo o Bastieho hlad. Cítila se nepříjemně, když byla náhodou svědkem jeho krmení, ale na druhé straně to brala ze své strany jako podpásovku. Naprosto stačilo, že se od něj lidé odvraceli na ulici a chovali se k němu jako ke zvířeti, nemusela se stranit ještě i ona.
»V pohodě. Mně taky, « pokusil se o slabý úsměv.
Franks vyskočila vedle něj na postel a dloubla mu do ramene. »Takže, co se stalo? «
Popotáhl. »Rozešel se se mnou. «
»Ohh. « Pořád čekala na to velké ‚něco‘. Bastie si sice dost potrpěl na vztahy, ale přišlo jí divné, že by to až tak prožíval.
»Trochu jsem se naštval a hrozně jsme se pohádali. «
»Ohh. «
»A neovládl jsem se a natrhl jsem mu ruku. «
»Fiii, « vyfoukla vzduch. »Bezva. « Obdivuhodně si ho změřila.
»Franks? Právě jsem řekl, že jsem mu skoro utrhl celou ruku. «
»Přesně! Vždycky jsem to chtěla udělat, ale nikdy jsem na to neměla koule. «
»Zopakuju to ještě jednou. Odtrhl jsem mu ruku. «
»No a? On ti zas vytrhl srdce. Tak mu třeba, hajzlovi jednomu, « přikyvovala, pohrávajíc si s utěrkou.
»Právě jsi odmítala odříznout kousek ze zvířecího masa, ale je okey, když já trhám lidské končetiny? «
»Naprosto. Lidi jsou hrozné svině. Ale to prasátko nikdy nic neudělalo. Plus, proboha, byl nakažený, stejně jako já. Vsadím se, že teď se tou rukou už hrabe v kalhotách někoho jiného. Měl sis ji prostě vzít celou, jako suvenýr. «
»Říkal jsem ti už, že tě miluju? « vytáhl ji utěrku z ruky.
»Dnes ještě ne, « mrkla na něj.
»Mimochodem, zdá se mi to, nebo máš namalované jen jedno oko? «
»Sakra, ano! « Plácla jednu ruku přes půlku tváře. »Spěchala jsem a… «

Pokud by nad tím kdokoliv uvažoval: Anyo, Bastie je teplý a nemrtvý a pracuje v cukrárně a ne, netuším, kdy se to stalo, já prostě měla hlad a šla do cukrárny on tam byl, no.

Hoho, co jsem našla. Je to sice jen náčrt a na tu ruku se nedívejte, ale tak, Bastie tu stejně zatím nemá žádný obrázek.

25 comments:

  1. "Ukazovák měl přilepený kouskem lepidla" a ruka jako suvenýr... Ach jo, to mě dorazilo. :D :D
    Moc se mi to líbí, protože jsem nikdy nic podobného nečetla. Prostě ti to jde, no, má to úžasnou atmosféru (a my chceme další povídku!). :] A ty německé uvozovky! :3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Khhm, ono ten ukazovák pořád zlobí, tak to řešil takto. :D (Jsem ráda, že někomu sedí můj jakože humor. :D)
      A děkujuuuu. :'3 A ano, v poslední době jsem si je docela oblíbila, jsou to takové malé šipky, které mluví už sami za sebe. :D

      Delete
  2. Bastie je zlatíčko.:3 A tá poviedka je snáď ešte dokonalejšia ako naposledy, čistá genialita, seriously.^^
    Akurát: "Plus, proboha, byl nakažený, stejně jako já..." Nakazený? Nechápem. -.-"

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ohh stop it you. :3 It could be better :D
      Tak, v poslední době beru tu jejich, er, mutaci prostě jako nemoc, takže jsou nakazení :D Dunno, tak se o tom jednodušeji mluví/píše. :D

      Delete
  3. :D wow! určitě piš další a další :D úplně mě to vtáhlo do situace. je to dost nevídaný :D moc se mi to líbí! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. No, nevídané, asi je málo osob s tak povykroucenou fantazií, jako já, že. :D Děkuju(':

      Delete
  4. Škoda, že tohle nemám v povinné četbě k maturitě .. hned bych byla o něco šťastnější :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. O tomhle by se jistě super vysvětlovalo něco před profesorem, to už vidím :D

      Delete
  5. Sakra píšeš hezky, ilustruješ , je něco co neumíš? :D
    Opravdu moc povedené. Chce to pokračování. Co nejdříve :3

    ReplyDelete
    Replies
    1. Hmm hmm, když na mě náhle mluvíš, tak nejsem schopná dát dokupy gramaticky správnou větu.
      Uvidíme, co ti dva daj zase dokupy. (:

      Delete
  6. Skvělé a s rukou se tolik netrap. Greco a Goya je taky neuměli a stejně visí v galeriích. :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju^^ A asi tak. :D Na druhé straně mám na ruky hroznou úchylku, grr :D

      Delete
  7. Nikdy nepouzakuj na to čo kreslíš a myslíš si, že je to zlé ja sa ihneď pozriem práve na to. A mne sa páči. Tcha, :P
    Toto by som uvítala v učebnici literatúry, bolo by to zajímavejšie.
    Páčilo sa mi to, veľmi, kedy tu bude niečo ďalšie ?
    :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Panebože, keby som neurobila aspoň raz preklep, však?
      *nepoukazuj

      Ale naozaj, chcem si prečítať aj niečo ďalšie, mám absťák a knihy teraz veľmi nemôžem čítať, lebo potom nebudem mať čo čítať (kecá, má tam ešte asi 7 neprečítaných kníh a 2 jej ešte prídu)!

      Delete
    2. Nehhe, děkuju teda. (':
      Ano, bylo by to zajímavé, kdybych se právě jednou já dostala do učebnic, že. Ale zas, nikdy nevíš. Třeba jednou vážně prožvýkam dost žvýkaček na domeček, nalepený někde vysoko. :3

      A je toho víc, co mám napsané, takže pokud vás to zajímá, tak sem mohu zase přidat :D

      Delete
  8. ju, som rada,že mám konečne niečo poriadne na čítanie, lebo často som sa stretla (hlavne na čítanie.madness) na odpad v podobe poviedok! :3 dakujem za potešenie mojich očí

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tell me something new :D Taky jsem toho přečetla víc, než bych měla. :D A rádo se stalo, potěšení na mé straně. :3

      Delete
  9. Je to skvělý, opravdu víš, jak vtáhnout do děje a ještě i pobavit :)) neplánuješ to třeba jednou vydat jako knížku? :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju & a úpřimně, je to jeden z mích cílů, jenže ke vší smůle to zas tak jednoduché není. (:

      Delete
  10. no na útržek z celého kontextu je to dobrý ! :D :)
    ps: máš dost dobrý kresby ! ;)

    jak já ti závidím ještě ty dva roky navíc ! :) užívej pohody, dokud můžeš :D nakonec jsem zvolila i Wilda i Orwella :)) a Lolitu si pro jistotu nechám až na později :D

    ReplyDelete
  11. Tady má někdo spisovatelské střevo ;) Tleskám :) Jsi dobrá

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju :'3 Ale je pořád co na tom zlepšovat. c:

      Delete
  12. Ty máš talent. Franks i Bastie jsou dokonalí. Já mám Norah, která se vždycky dostane i z těch největších potíží a rozhoduje se spontánně. Jinak, ta povídka je dokonalá.

    ReplyDelete