Meet the Stranger 2# - Was it real?

Chmm. Zase výpadek, co? Jen v posledních dnech jsem byla buď až příliš šťastná, nebo až moc polámaná, abych něco seškrábala. Sorry. Momentálně jsem spíš taková, mm, paralizovaná? Někdo asi dopíchal anestezii mé emoce, yuppee. (Popravdě ne, ale tvařím se tak, vše to zjednodušuje.)
Nevadí. Mám dalšího 'strangera' do mého projektu. 

Meet the Stranger - o co jde:

Protože hodiny matiky se děsně táhnou a já jsem se stejně už napůl oficiálně nastěhovala na ulici, tak proč bych to nemohla zkombinovat a, využívajíc své stalkerské nadání, otravovat kolemjdoucí? Ve zkratce: vždy bych si vychytala random likeable strangera a později se ho pokusila hodit na papír. 
~
Ikdyž ta dnešní je znázorněna dost jinak, než jsem ji zahlédla. Totiž, khhm, neviděla jsem ji nahou, či tak, jen ten obrázek se jaksi vykroutil a překroutil. Však sami uvidíte o pár pixelů níž.
Jinak jsem ji viděla v Zaře a vedle ní jsem tam vychytala i naprosto úžasnou košilku. Ale o té později. Samotná slečna zaujala hlavně tetováním&charizmou. Ksakru, kde ji kupovala? Want it too.

Co si myslíte? Jsem zvědavá na váš názor.

Báj de vej. Já vím, po dlouhé době a i to tak suše, jenže vážně na nic víc nemám. Příště vám skopu něco pořádného. A taky, sic nekomentuju, ale čtu. Tak zkusím napravit i to.
Jen jsem strašně nervózní a cítím se tak nechtěná a neschopná. Sheit.

Lonely speaker ~ sneak

Taková menší novinka, která mi dneska ráno vykouzlila úsměv na tvář: za ten měsíc a pár dnů, co vás tu otravuju, mě navštívilo až 2.400 lidí a jiných existencí s přístupem k netu.

Jaký nezvyk, většinou takhle 'brzo' nepíšu na blogu, chmm. Jenže v posledních dnech jsem k večeru naprosto k ničemu a jsem schopná možná tak broukání si do rytmu.
Mimochodem, když jsme u broukání, děsně ráda bych chtěla mít chrapláka, jako Eric Martin. Tak fajnově prokouřeného -   kdybych mluvila, tak by se o mě každý bál, jen abych si nevyplivla plíce.
Nebo něco po stylu Lindy Perry. Sakra, tu ženskou zbožňuju, a jak! Vždy, když ji poslouchám, mám silnou tendenci vyškrábat se na nejbližší střechu paneláku, zabalit se do nějaké roztahané košile a prostě být. A nebo si minimálně koupit rudou rtěnku a na všechny se uškýrat.


Teda, nevzpomínám tu tohle všechno jen tak pro nic za nic, tentokrát pro vás totiž mám trochu ukouřený a dost střechovitý obrázek. A zase to není nic úplně hotové, hahh.
Totiž, mám čtyři fáze kreslení: 1., náčrt 2., lineart 4., barvy 5., překreslení. Jinak řečeno si načmárám samotnou ideu, dám ji jasnější obrysy, dodám barvy, pak na to všechno plivnu a překreslím to. Protože fuck logic, that's why.
Tento obrázek se teda nachází v čtvrté fázy a sakra, už teď na něm pracuju snad miliontou hodinu, bolí mě hlava a mám oči, jak pokreslené červenou fixou, šalalala.
A jako bonusek teda znázorňuje jeden charakter, který ještě neznáte - Sikkyho.
Jinak jsem s ním vesměs dost spokojena - zatím - , až na jednu obří maličkost. Strašně a děsně a nechutně mi připomíná jeden můj obrázek s Jacobym. A s ohledem na tom, že s nimi mám jen tyhle dva 'počítačové' obrázky. Vesměs mi přijde má malba tak jednotvárná... no prostě brrr&grrr.

A teda, o čem tu celou tu dobu píšu:

 Takže, co si myslíte? Kdo všechno by si k němu přisedl? :P

Já osobně jsem jinak pyšná na to pozadí. Donedávna jsem ho vždy dělala prostě černé, ale teď se snažím trochu skopat svou fantazii a dát dokupy něco pořádného.

Meet the stranger 1# - Breathe out, so I can breathe you in

Taky vám tak vadí ty mé odmlky? Slíbila jsem si, že budu přidávat co tři dny, ale jak vidíte, matika mě nikdy nebavila. Ta trojka trošku přibrala a už z ní je čtyřka.
Kašlat na to. 

Ali dnes zase mrzla v parku, chhm, už se těším, až bude sněžit a bude ze mě zasněžená, usmívající se kupička, co bude strašit prcky z parku. Příště si tam dotáhnu náčrtník, termosku a pokusím se zmačkat své okolí na papír. Dokonce jsem si na to koupila úžasný sketchbook, 120 stránek, spirálový hřbet, hraje do tmavě lososové. Láska na první pohled to byla, už tam, na té kupičce, se mi zdál tak super znásilněníhodně. Někdy vám ho ukážu.


To ale jen tak mimochodem, totiž, proč píšu: pamatujete si na projekt, co jsem vzpomínala? Konkrétněji Meet the Stranger? (Ještě jsem o tom plácala v tomto článku.) Ve zkratce by šlo jen o kreslenou podobu lidí a.k.a. Your face, I like it!, co je potkávám na ulici.
A právě dneska bych vám představila jednu dvojici, kterou vídávám od začátku školy už ve výše zmíněném parku. Myslím, že když uvidíte obrázek, tak vám dojde, čím mě ti dva zaujali. (:

Plná verze tu.
Upřimně, líbí se mi samotný nápad, zpracování méně. Hlavně to pozadí, brr, jen jsem už nevěděla, kudy s ním. A oblečení jsem jen tak tipovala.^^'' A ten jejich pocit se taky někam vytratil... lásku jsem nikdy nedokázala namalovat.
Vesměs skáču od zamilovaných párů pro jistotu na metr dál, jenže tihle dva jsou tak úpřimní.

Strašně ráda bych jim to dala, víte jak, docupitala tam k nim s tím svým úsměvem a plácla jim to do paciček. Zajímalo by mě, nakolik by se v tom viděli.

Co si myslíte vy?

Btw., všímáte si, jak často zapomínám na vlastní podpis? Ale tu je, ha!

6# I'll still want more

My dreams are steps from suicidal
But what's the point on aiming low?

Coldrain - No Escape

K obrázku: Time for some sneaky peaking! čili náhled to mého 'skicáře', Frankie a Jacoby a.k.a.Makrónek a Jahodová Poleva. (citujíc Franks, 'neb mé charaktery maj snad chorobnější myšlení, než já. Nebo jsem jen hladová. Vážně, chci něco sladkého, right now.).
Vesměs se vyhýbám většinou všemu, začínají na 'l', končící na 'e' a mající uprostřed 'ov' na míli a půl, jenže v Deepside se mi všechny postavy tak dopletli a, ksakru, kdo tam pustil Venuši?! Normálně je musím oddělovat sečnou zbraní střední velikosti. Né že by mi vadilo na podobné téma psát/kreslit, ale zase jiné téma je psát a kreslit hlavně o něm.
Když jsem u psaní, přemýšlela jsem, že bych vám sem něco mohla cpát, ale už i tak mě máte za dost pomatenou, ještě to stupňovat...
Ale chci napsat statický popis. Ten bude snad vhodný široké veřejnosti.
Whatever.

5# Show them you're not that ordinary type

Seine Stimme klingt wie Ashe

E. M. Remarque - Im Westen nichts neues

 Hmmpff. Zase jsem se zahrabala někam, co? Nebo aspoň tak se to zdá. Ale ha! Stihla jsem se vyhrabat. Vykopat. Vyškrábat.
Aspoň myslím. Mám ten pocit. Naivně v to doufám?
Vesměs nichts neues, že vážně. Zvykám si na školu, skoré stávání, natetované kruhy pod očima což vůbec není žádná novinka a natáhle dvouhodiny matiky. A taky akčně pokračuju v taktice 'Udělej vše pro to, aby ses vyhla bytí doma'. Ať to stojí co to stojí. Třeba dvě hodiny ruštinu doplusu. Nebo španělštiny. Rovnou obou, že, Ali?
Plácnout mě dvourukým bastardem po hlavičce. (:
Jinak, vidíte další mou ilustraci na boku? (Jak poznat Aliinu ilustraci: kdysi reální myslení, přejeté strojním válcem na papíře v liniích.) Aliina přibližná reakce při opakování matiky, jen znázorněná přes... no, hádejte, koho? Jsem zvědavá, nakolik ji poznáte - i takhle, bez těch dost výrazných vlasů.
Jinak, tentokrát asi zas jen tak krátce - což mě vlastně přivádí k jedné otázce: jaký druh článků vás baví nejvíc? Kratší zápisky, jak tento, pořádné, delší deníčky, skoro čistě jen obrázkové články s komentáři, nebo recenze?
Tady Al osobně asi nejvíc časově vychází první kategorie, jak asi vidíte. Ano, i tentokrát bude obrázek. A to konkrétně, tudududů, jeden 'částeční' lineart Frankie.

Částeční, protože mám náznak barev, ehhe:

Je to dost roztřesné&tak, ale tohle bylo nejvíc ve stavu zveřejnění (zbytek se už z lineartu vyvynul, ale není dodělaný.) Aspoň tak vidíte, jak vypadávají ty mé nejzákladnější obrázky.

4# Dead Silence

my heart beats louder then the machine gun fire

Billy Talent
(Ten jejich nový album je láska na první pohled)

Al vás potěšila dalším nádherným výpadkem, co? Můžu vás uklidnit, tentokrát kvíknu jen krátce.
V poslední době se cítím vážně mrtvě, že six feet under the ground. Jsem strašně paranoidní, trhám se pokaždé, když na mě někdo promluví. Proč na mě vůbec lidi mluví? A taky se modlím za věci, kterých bych chtěla opak. A netuším, jestli je to tím, ale někdo asi to mé škemrání slyší a plní ho. Jak super to už je. Psala jsem minule něco o hryzání nehtů, respektive už rukou? Měla jsem dvě nemám ani jednu. Hledám další, nenacházím. Hysterčím a tak.
Vzpomínala jsem, jak egocentrická jsem? Všichni naokolo jsou tak happy a já want want want too, ale nic jsem nedostala. Teda dostala. Malou dávku a rychle ji sežrala. Takže teď wantuju more. Tu je asi chyba, co?
Nevermind. Bude líp.

Teehee a.k.a. Tee

Aspoň taková maličkost, jeden obrázek. Ještě u Tee jsem si stěžovala, že ji nedokážu zachytit tak, jak chci. Konečně se podařilo. (:
Velké díky Crystal Reed za to, jak vypadá.

Co si myslíte, hlavně v porovnání s předchozí podobou, kterou jste mohli vidět >> tu << ?

3# The Rise and Fall

Pozor, velice fotogenický článek. Pokud máte rádi své oči, tak čelem vzad.

AjasofjewofijsdadJSEM VE VÍDNI! FINALLY! HA!
Whatever.

Hohoho. Al si tady už nenápadně shryzala vedle nehtů celou ruku a pocintala celou klávesnici. Jak super to už je. Zítra je škola. Hahh. Dostali jsme rozvrhy. Hahh 2x. A tak nervózní jsem jen protože nemůžu najít svou pilku. (:
Pán napravo je Jacoby, Frankiina oblíbená příchuť makrónku kamarád, co taky rád. Přemýšlela jsem, že bych mu taky mohla věnovat článek, jenže mám o něm strašně málo obrázku. Erlich zu sein, tenhle je jediný pořádný digital a ani tento ještě není hotový. Vesměs mi pomalu dochází pořádné obrázky. Skvělý nápad, dávat do jednoho článku vždy tolik obrázků, když mi jeden samotný dal zabrat nejméně hodinu. :'D
A Primadonna je zas že aww. Marina a její hudba si sice žijí na naprosto jiné planetě, ale z nepochopitelných důvodů ji v pohodě chytám a často si povídáme. Je úžasná.
Al byla včera nakupovat. Do školy, což je relativně ok. A taky si koupila šaty. Což už ok vůbec není.
Aby bylo jasné, já a šaty si moc nerozumíme. Prostě jsme si nesedli, však víte, stane se. A jsou od Bershky. To vysvětluje vše.
Jenže tyhle jsem si hned zamilovala, nemohla jsem je tam nechat, ummh. A taky jsem si koupila svetr, tak zlatě roztahaný, vejdeme se tam dva jenže koho bych tam chtěla, tam moc nechce. A mám nové boty.
A napadlo mě, že když už mám ten blog, tak bych vám to škaredě mohla nastrkat pod nos.
Na kvalitu jsem se zvysoka vykašlala, ale na to jste si u mě zvykli, co?