Here I go

Khhm. Psaní úvodních článků mi nikdy nešlo. Ale někdy&někde se začít musí, že?
Takže.
Netuším, nakolik si na mně vzpomínáte a docela pochybuju, že bych to chtěla. Tentokrát jsem se totiž rozhodla, že vytrhám všechny doteď popsané a počmárané stránky a začnu jednu naprosto novou. Come backy mi stejně nikdy nešly. Jsem docela zvědavá, jak to dopadne, většinou se totiž nevejdu na samotnou stránku a popíšu nejen ji, ale vryju i do stolu.
A to v lepším případě. Dopadává to i mnohem hůř.

Sakra.Většinou se v článcích rozepíšu a myšlenky se mi roztečou všemi směry, ale teď tu mrkám na obrazovku už jednu dobu. Vyšla jsem ze zvyku, či co. Mohla bych nahodit něco klišoidního. Co vy na to?
Kdo bych měla být? Bude mi co chvilku šestnáct, momentálně studuju ve Vídni a věřte mi, odtud mě jen tak nedostanete. Jinak vesměs měním krajiny jen o něco častěji, než Lister trenky - tj. průměrně co tři roky.
Už dost dlouhou dobu běžím jako Alia a co beru jako úspěch, zčásti i v reálném životě.
Ve volném čase kreslím, pěstuju si sociální život, kreslím, poslouchám hudbu, kreslím, dloubu do přátel a oni do mně, kreslím, nezdravě se cpu a nadávám nad tím, proč sakra nedokážu přibrat, kreslím, aktivně se věnuju svému oblíbenému sportu, tedy otevírání nutelly, kreslím, žeru písmenka, věty a někdy celé knihy, kreslím, pokouším se psát a teda nevím, či jsem to vzpomínala, ale docela ráda kreslím. (:
A taky mám druhý život, ve kterém jen spím. Víc bude  v samotném profilu.
Význam blogu? Alii chybělo její webové hřiště, kde by všem mohla cpát své uhh jak inteligentní názory a tvářit se při tom minimálně jako king of the world.
Mimoto, ráda bych někam pohla svým "uměním". A není nic lepšího, než když ho předhodíte vyhladovělému světu online. (Všímáte si, jak bujnou fantazii mám? Už jsem si sem přisnila čtenáře.)
Jak napovídá menu, tak se v první řádě věnuje kreslení, nověji se pokouším o animace, ale jak vidíte, dost pokulhávají.
Mým stálým partnerem je už skoro třetí rok Babu. Ještě tehdy jsem ho našla přimrzlého ke zdi, slitovala se nad ním a pozvala si ho domů na šálek horkého čaje. Už po krátkém rozhovoru nám bylo jasné, že si budeme rozumět. Tolik společných témat! Oba rádi obdivujeme oční bulvy a máme doma hotovou paletu irisů, sbíráme hlasivky a pokud pro něco vraždíme, tak to jsou ty správně křivky.
Předtím, než by se kdokoliv zeptal: ano, Babu je tablet. *kašle*
Dále, psaní.
Vtipné je, že jsem se do něho pouštěla kvůli filtrování emocí a dnes bych už bez něj místy ani nepískla.
Další důležitou chodbičkou v mém životě je právě Deepside aka Aliin zahrabaný svět. Pokud už mám pocit, že už vážně nikdo nechápe mé nepřirozeně povykrucované myšlenky, tak si skočím k nim. Ale v poslední době víc navštěvují oni mě, takže jich mám pořád plný pokoj.
Hlavně kolem něj/nich se točí má kresba a psaní.

Výše zmíněné tři body by měli být hlavní kostrou blogu, ale vsadím se, že to tu zase budou táhnout mé blbosti. Nevermind.

Doufám, že jsem aspoň někoho zaujala, nebo aspoň úplně neodradila. Jak už zmiňuju v menu, jen ráda uvítám názory, jinak známé i jako komentáře, takže si nedávejte servítku před ústa. Ale zas nemusíte být prasátka, že.
Tohle by bylo asi vše, co jsem měla na srdci. Myslím. O stovku, že o chvilku mě napadne něco fakt důležité… ale, kašle se na to.

Omlouvám se za všechny způsobené oční zranění. Všechny obrázky na blogu jsou má tvorba.