#14 boy you're a diamond

Edit: Další nesmyslně negativní a odvěci článek. Fuu. To jsou ty mé oslí ouška v knihách..*
I wanna run, I want to hide
I want to tear down the walls that hold me inside
I want to reach out,

Where the streets have no name - U2

(cover od naprostogeniálníhoaúžasného Matthewa Mayfielda.)

 Je pár super věcí na ránu. Třeba že můžete sedět v pološeru, šklebit se do horkého mléka a poslouchat hudbu. A taky se tvářit, že za hodinu vůbec nemusíte k doktorce a pak do školy a vůbec vás nečekají dvě hodiny matiky a němčiny, lalala.~
K obrázku: Jeden z mých novějších charakterů, Liv. (Ještě si tím jménem nejsem jistá, ale je to pořád lepší, než Asap, že, Nells?:D) Jinak to jméno mám od jistého Holanďana, yayy.
Mrkvička naše to je. :3 Teda, tu jsem trochu šmátla vedle s tou barvou vlasů, ale nevadí. Jinak *zase* zkouším nový styl kreslení, tentokrát docela s úspěchem. Hlavně to vypadá fajn samo o sobě a je to pak super podklad pro případnou barevnou verzi. Co si myslíte Vy?
Ohh a. 'DS' na svetru by měla být zkratka pro Deepside, protože mě zatím nenapadlo jméno pro školu. Ale myslím, že mě znáte natolik, aby vám bylo jasné, že zanedlouho něco splivnu.
Pro zajímavost, tu Liv je jeden z nejmladších, ne-li rovnou nejmladší charakter, nemluvě o tom, že je čistokrevný člověk. Ali se nezdá, co?

Jinak, mívám jen já tak rozespalé dni? Takové to zaseknuté zívnutí. Vlastně se toho děje dost, jen to tak nevnímám, všechno je tak otupělé. Takové nemastné, neslané. Nejraději bych svůj život nějak ochutila, jen nevím jak.


I když, upřímně, to, co mi nejvíc vadí, je hraní si na kamarády. Že jsme pusa sem pusa tam, místy spíš už jen proto, aby se neřeklo.
Totiž, brala jsem od něj tak trochu ale to dost jako podpásovku, když mi řekl, že si musí najít nové kamarády, cuz I'm not enough, nebo teda, I don't have enough time. (Díky rodičům, kteří mě musí mít v sedm doma.) Ale on mě má rád i přes mé chyby, haaa, naštěstí, že. (Proč mi nikdy nikdo předtím neřekl, že to jsou vlastně chyby? Doteď jsem tak nebrala ani já...)  Hlavně, že on běží za jinými i s tím, že se potřebuje vycikať (Nebo rovnou, kdy jsem byla já, protože everybody needs to know it.) a kňučí jim tam, jak hnusná na něj jsem.
Prostě jsem už unavená z toho všeho bezvýznamného stěžování si a hraní si na jiné. Ale to jsme zase u toho zívání.

Whatever. Stejně jsem v poslední době unavena ze všeho. Z toho, jak přijdu domů a jsem zas ta blbá kurva, z toho, že mi nic nejde, z toho, že si nedokážu nikde najít své místo. Mám pocit, že jsem hrozně zchudla, jakoby něco ze mě po vytrhávali, o tom ani nemluvě, že pomalu nic nejím. Dnes jsem si nedala oběd a ani mi to nedošlo, ehh. A to jsem předtím sežrala i celou mikrovlnku před tím, než se mi to stihlo ohřát. (A dostala jsem mikuláše, jen jsem se ho zatím nedotkla. Do půlnoci bude po něm, to je jasné.)

Nejraději bych se rozběhla a pak plácla sebou do sněhu a aspoň týden tak zůstala.
A stíny města vidět ani nechci.
Brrr. Mocmocmoc šťastných lidí.

Je čas si najít nějakou motivaci. Tento víkend si seškrábu své kresby, nadechnu se a někam to pošlu. Ano.
Držte mi palce. 

*zvykávám si dělat oslí ouška do knih/sešitů a pod ně psát takové ty negativní flusnutí života.