Deepside 1# Scissors

Plná verze obrázku.

Tadaa. Možná jsem strašně dlouho drčela klapačku, ale dneska vám to kompenzuju zatím snad nejdelším článkem. Jinak řečeno, hooray, Als jsem konečně strká tamten tentononc s Tee&Sikkym!
Mocmocmoc děkuju Eli za betareading a korekci. (:

Aby bylo vše jasné: Tee má pletky s osudem, (více tu.) takže mnohdy má to 'štěstí' nakouknout i jiným do života - některým víc, některým míň. Takže nejednou má vlastně dost nepodložené paranoie a fobie. A mezi ně patří i strach z nůžek.

*Ano. Tohle je zápletka. Srsly.*
Kdyby měl kdokoliv otázky, taksem s nimi, místy píšu dost chaoticky. Nějaká ta lidská kritika by potěšila.

Scissors

Zakousla se do brčka a skrze stisknuté zuby popotáhla zbytky jahodové šťávy. 

Seděla v úplném rohu gauče, s nohama zkříženýma před sebou, v klíně s papírovým kelímkem. Byla naboso, boty jí v pozoru stály hned vedle ní, připravené, aby do nich v kterémkoliv momentu mohla skočit. Vlasy měla hozené do tváře, do nepořádných pramenů spletené lokny se jí kroutily kolem nosu až dolů k bokům.  Podbarvené zapadajícím sluncem se zdály být skoro až bílé, doslova zářily v jinak až mrtvě šedém pokoji. Mnohem raději by s ním splývala, teď si připadala, jako nějaký vykřičník. Neměla ráda vykřičníky.

Znovu si usrkla.

„Takže, které bys chtěla?“ Ozval se za ní Sikky. Měl hrozně jemný hlas. Vždy, když ho slyšela, musela myslet na hustou, horkou čokoládu. Strašně mu ho záviděla, ona měla až nechutně zanesené hlasivky i přesto, že spíš on byl ten, kdo překouřil celý svůj život až několik krátkých měsíců k tomu. I teď ji štípal v nose cigaretový kouř.

Pootočila se jeho směrem, zatímco si prstem odstrčila vlasy z výhledu. Na rozdíl od ní on byl jakoby jen dalším odstínem šedé v pokoji, nebo přesněji, on byl tím, co udávalo tu železnost. Celý byl tak absurdní, na něm i ty ječíc červené tenisky vypadaly, jako zanesené prachem. Když se nad tím zamyslela, jeho hlas k němu vůbec neseděl, nakolik ještě neviděla šedou čokoládu.
V rukou držel troje nůžky. Už měla na jazyku otázku, kde, pro lásku boží, sehnal ty s leopardím vzorem, jenže pak si uvědomila jejich čepel, trčící ve vzduchu jako nůž. Po zádech ji proběhly ledové prsty potu, úplně zamrzla. Slyšela ozvěnu křiků, které nimi  nuž proklouzly. Na víčka se jí tlačil obraz doslova rozstříhaného krku, potrhaných nervů a vykroucených žil. Tiché cvaknutí, dokořán otevřený škleb čepelí. Už automaticky si objala svůj krk, pod kůží jí divoce pumpovala krev.
„Tee?“
Povytáhla jedno obočí. „Er…“ Momentálně se na nic inteligentnějšího nezmohla, byla až moc zaneprázdněná splétáním rukou strachu dolů ze svých boků a svých vlastních z krku.
Sikky nejistě zakašlal, zatímco ona vypila brčkem posledních několik kapek. Chvilku tam ještě stál, proměřujíc si nůžky. Napadlo ji, že je asi prostě kupoval pro ni, jen aby to nebylo tak… krvavé?
„Ty červené,“ bodla ukazovákem do vzduchu. Pro jistotu se jich ani nedotkla, člověk nikdy neví, kdy se mu rozhodnou ucvaknout nos.

Jeden koutek úst se mu skroutil do úsměvu a přisedl si k ní, tentokrát ozbrojený jen rudými nůžkami.

„O kolik bys chtěla zkrátit?“

Strašně jí vadilo, že je otočený bokem, zdálo se jí, jakoby všechna ta slova plival do popelníku na stole. „Jistě ne o celou hlavu,“ zamrmlala. Sikky věnoval prosný pohled stropu, načež na něj vyplázla jazyk.

„Popravdě, přemýšlela jsem o něčem hodně krátkém, víš, jen aby se mi konečky mohli křížit s řasami, asi jako,…“ nenápadně se na mu podívala do očí, které byli orámované právě těmi křížky a nasucho polkla, „…ale to by byla až moc rapidní změna. Er, nevím, po ramena? Něco jako má Franks?“

„Nepřipadá v úvahu,“ zakroutil hlavou, zatímco si pohrával s nůžkami. Nejistě se na ně podívala a zakousla se do rtů. „Proč?“

„Protože tě nemíním připravit o všechny ty roky?“

„Er,“ zahleděla se někam neurčitě. „Právě proto je chci mít pryč. Jsou plné všech mých vzpomínek, toho, co jsem doteď přežila,“ olízla si ústa.

„Už jsem ti řekl, že to nemáš dělat,“ poznamenal nekompromisně, škaredíc se na její popraskané rty. „A,“ konečně se k ní otočil, „jak už jsem řekl, nepřipadá v úvahu. U třetího střihnutí bys už pištěla, nenechala by sis je úplně zkrátit.“

„Uhhum,“ zaškaredila se na lokny, klikatící se jí u loktů.

„Nemluvě o tom, že já je mám taky rád,“ dodal s krotkým úsměvem. Tee ho opětovala, jen směrem ke svým vlasům. Když je měl rád on, tak by předci mohla i ona, no ne?

Zamyšleně foukla do brčka. „Takže o kolik bys mi to dovolil zkrátit?“

„Deset centimetrů,“ navrhl, krčíc rameny.

„Dvanáct,“ opravila ho. Doufala, že bude moc ještě chvilku protahovat čas, jenže až moc dobře věděla, že Sikky si nehraje s minutami.

„Jak je libo,“ odkývl.

Chvilku váhal, než jí je prohrábl. Připomněli mu tekuté zlato, stovky malých potůčků, naprosto nelogicky tekoucích po ramenou. Nebo ještě lépe, ty obrazy, na kterých autoři nechali barvy prostě stéct všemi směry. Už dvacet let chodil ulicemi, hledajíc někoho, kdo dokáže přemalovat všechen ten nepořádek, co za sebou nechala ona už jen tím, že se obrátila na druhou stranu a pohodila vlasy, jenže bez většího úspěchu.

Tee zatím horlivě přemýšlela nad jakoukoliv témou, kterou by mohla nadhodit. Porozhlédla se po pokoji, hledajíc ve svém okolí záchranné lano. Obklopovaly je hory už zabalených krabic připravených na přestěhování. Z oken byly strhnuté žaluzie, ale i přesto se zdálo, že se jich slunce raději straní. V rohu stála posedlá rostlina, kdysi snad begonie, přikrytá rouškou prachu.

„Er, bereš ji s sebou? Myslím tu begonii,“ mávla směrem k ní.

„Hmm,“ párkrát nechápavě zamrkal Sikky. Právě se pokoušel odhadnout, kolik by, ksakru, dvanáct centimetrů mělo být. „Aha, myslíš tu? Netuším, patřila ještě předchozímu majiteli. Proč?“

„Nevím, mohla bych si ji vzít?“

„Jistě, stejně bych ji musel jen vyhodit,“ souhlasil, dál si hrajíc s prameny vlasů. „Odkdy se vlastně zajímáš o rostliny?“

„Odteď?“ nejistě navrhla. V duchu si zatím dala high five. „Mohla bych si třeba pořídit i kaktus. O ty se moc nemusím starat, byl by to fajn začátek.“ Vedla dál myšlenku, s nově nalezeným nadšením ve svém hlase.

„Nevidím žádný důvod, proč ne,“ zamrmlal na odpověď. „Bude tolik vyhovovat?“ Pozdvihl jeden pramen, držíc jej u délky, kterou před chvilkou odhlasoval sám pro sebe za dvanáct centimetrů.
Tee pobledla. Chtěla mu ještě cosi dodat o tom, že znala kohosi, kdo měl ježunku a líbila se, jenže na vše zapomněla, když si všimla nůžek, které mu trčely z ruky. „Neukazuj na mě tou věcí,“ dostala ze sebe. „A jinak,“ posunula mu prsty o něco víš, „takhle to bude ono.“

„Fajn,“ vyfoukl vzduch. Natáhl se pro balíček cigaret, ležící na stole vedle. „Fajn,“ zopakoval, ještě jednou, jakoby pro jistotu, zatímco si zapálil. Úžasné, už se ta její nejistota lepila i na něj, pomyslel si.

Cítil se asi jako novopečený vrah těsně před svou první vraždou.

Teein pohled zatím těkal z nůžek na něj a zpět. „Mohl bys mě, er, držet za ruku? Prosím?“ Nejistě dostala sebe, nervózně kousajíc už užmoulané brčko.

„Ne. Musím ti ostříhat ty vlasy, vzpomínáš?“ Pozvedl jedno obočí. Potáhl si a vyfoukl dým, chtěl se trochu zklidnit.

„Ahha,“ zamračila se. Vytáhla mu cigaretu z úst a sama se do ní zahryzla.

 „Tee,“ začal, ale netušil, jak pokračovat.

„Já vím, jde jen o vlasy,“ přikývla. „Pravděpodobně mi nechceš ušmiknout i ucho na znamení mé věčné lásky.“

„Teď když na to tak vzpomínáš,…“

„Idiote,“ zaboxovala mu do ramene. „Hlavně už dělej, chci to mít rychle za sebou.“

„Vážně? To už znamená žádné kaktusy?“

„Er,“ zašklebila se.

„Mimochodem, ježunka je fajn. Jako malý jsem ji měl,“ jen tak prohodil, zatímco zacvakal nůžkami.
Na zem padlo několik zlatých pramenů, které se při doteku podlahy přelily do stříbřité. 

 *konec* Ha. Gratuluju všem, co to dočetli. Love you, guys.

Pro zajímavost: Nerada vám kazím představy, ale jen tak pro zajímavost, má verze Tee a Sikkyho. (Klik na jména. :3)