Naughty

Put that gun right to my heart
Bang!

Natalia Kills - Love is a Suicide

 

Slibuju, slibuju, že příště vážně napíšu něco pořádného, nebo se aspoň posnažím. Jen když se v poslední době s těmi dny nedá hnout… puff paff.

Ne, ve zkratce, byla jsem v divadle a tak, nevím, pletu si copánky na matice a tvářím se, že z ní vůbec nepropadám. A taky jsem přišla na to, jak zlatá záležitost pruhované triko je. Cha.
A hrozně závislačím na hudbě. A chci na koncert. Jenže rodiče mě nepouští pomalu z domu, protože jsem such a mother pucker.
Ohh a. Bojím se Vánoc. Nejlepší by bylo, kdybych je mohla strávit koupáním se v punču. Jenže vedle toho si hryžu loket a netuším, co komu koupit - a hlavně z čeho. Hrůza toto. Horší, než má aktivita na blogu.

Tak, aspoň tu máte obrázek, teda, ehhm, portrét jisté zpěvačky. Packu dostane každý, kdo ji rozpozná.
Jinak nevím, nijak dlouho mi to netrvalo, nemá to žádný hlubší význam, ale sakra, jde o ni! :D

Nějak dlouho mi to netrvalo, dohromady asi dvě hodiny a kreslila jsem to dva dny, err. Někdo na fuckbooku možná viděl starší verzi, tak, tu je dneska doopravovaná:

 

 

 

 

Copak ji chybí? 'Estli si všimnete.

Scissors

She was makin' love to the
Mirror in the bathroom.
Moving in the Dark - NT
(Ohhgod, netuším, proč, ale ♥ to je)

 V poslední době se mám tak, chmm, všelijak? Hrozná horská dráha to je. A to si ani nepamatuju, kdy jsem nastoupila.
Stíhám propadat i z fyziky, ehhm, ale jinak že můj test z bio dopadl nejlíp ze třídy. Lol wut? Vážně jsem se na to učila tři hodiny v noci. Chaa.
A taky bylo rodičovské a ehhm, bylo jemně naznačeno, že jsem tak trochu dost psychicky narušená a mám problémy s koncentrací na hodinách. (Prý je to škoda či co, protože jsem tamto... inteligentní...) Ale pochválili moje oblékaní a jakože jsem osobnost. (Hryžte papír na hodinách a kreslete srdíčka kolem všech alf v matice a hned jste osobnost.) A v angličtině jsem na úrovni maturantů. Nyahh.

Ve zkratce, buď mám že z nepochopitelných důvodů nejlepší výsledky, nebo propadám. Děti, tohle je už normálně talent.

No, minulý rok mi oznámili, že tahle škola není nic pro mě, takže to vlastně skončílo... líp?

Jinak. Ještě jednou k Scissors.

Trochu opožděně, ale další ilustrace + plná verze té, co jste už mohli vidět u samotné povídky.
Oba obrázky jsou tak trochu experiment, mají jiný styl vybarvování, než většinou výdáte. Nevím, docela mi vyhovuje k doplňujícím obrázkům, co si myslíte Vy?

Nechala jsem se trochu inspirovat jedním obrázkem z we♥it, kdyby se, ehhm, rozpoložení lidských těl? někomu zdálo povědomé.

*...*

13# It started with a whisper.

JSIOshdsdsd, grrr.
Chmm. Potřebovala jsem nějak začít článek, jen mě nic nenapadalo. Vesměs se mi zdá, že mé články jsou rovné plácaní do klávesnice něčí hlavičkou a hihňání si pod nosem, protože Buu.
(Buu je hrozně vtipná osoba. Nedokáže otevřít jedno oko, protože hnisá* a svleče vám vaše bradky.)

V poslední době se mě všichni ptají, co mám nové. Sakra. Je mou povinností mít něco nové? Vše je po starém.
Fajn, bylo pár maličkostí, jako že jsem pár ní seděla v rohu a hryzala lžičku, protože jsem se na víc nezmohla, někdo mě zklamal pak si to napravil pak zklamal a víte co, kašlu na to, pak jsme psali snad ze všeho, čeho se dá a zatím skoro propadám z matiky, hooray, jinak mám že jedničky, cuz fuck logic, right?, er...

*původně jsem tu měla strašně od věci kecy, ale kňučení je špatná věc a musím s ním přestat. Začnu si trhat vlasy pokaždé, co to poruším. Kník.*

Mám hrozný problém. Nechci se dívat jedním směrem. Ale ten směr se díva mým směrem. Co s tím?
A to jako nenávidím ten pocit, když se na mě lidi dívají. Nikdy netuším, co si myslí, a buďme úpřimní, snažím se tak netvářit, ale na jedné straně mě strašně zajímá, jak o mě kdo smýšlí. Na druhé straně jim na to ale kašlu.
Ale třeba si nemyslí nic. To dělávám i já.

*random Jacoby*

Bylo mi 16. Takže jsem to hned musela oslavit učením se na písemku z biologie až do rána, že? C:
Partyharding at its best, 'neb káva, káva, káva. (Tento rok jsem se rozhodla že se budu učit. Až na matiku. Matiku nemám ráda. Haa'gr.)

Upřimně, necítím žádnou změnu. Nevyrostla jsem, nejsem rázem chytřejší, nic. A už vůbec se necítím na šestnáct, jak vzhledově, tak chováním.
Navenek působím snad jako týdenní mrtvola, oke, make-up mi možná ubere pár dní rozkladu, ale zase se chovám jako hysterické děcko.

Hiii, chci přespat někde v muzeu na výstavě a vylít tam čaj** a podobně. (Nejdřív jsem sem chtěla rozepsat nějaký velice umělecký a epický plán, který by zanechal stopu v historii, ale pak jsem přišla na to, že na to nemám.) Nechce někdo se mnou?

Mimochodem, je méně komentářů u Scissors protože
a) je to moc dlouhé,
b) nebaví vás to tolik,
c)dala jsem to sem po delší pauze?
Edit: Sakra, tohle vyzní, jako bych žrala vaše komentáře. :D Jen mě konkrétně u toho článku mnohem víc zajímal váš názor, proto se ptám znovu. Je to má první zveřejněná povídka a vůbec jsem si ní nebyla jistá, so.


V poslední době mi psaní článku vůbec nejde. Jen tu sedím a mrkám, i když nerada mrkám, už třikrát jsem vytrhla z klávesnice šestku, zlomila nehet, a kdybych tu seděla ještě chvilku, tak se i stihnu naučit tu fyziku, co se mi válí pod nohami. Takže vás/sebe raději dál nebudu trápit.

Asi si půjdu stáhnout Fresh Prince a učit se fyziku. *ahahha*






*To ty její hnusné pohledy.
**orig jsem tam měla rum, ale rum se nevylívá.

Deepside 1# Scissors

Plná verze obrázku.

Tadaa. Možná jsem strašně dlouho drčela klapačku, ale dneska vám to kompenzuju zatím snad nejdelším článkem. Jinak řečeno, hooray, Als jsem konečně strká tamten tentononc s Tee&Sikkym!
Mocmocmoc děkuju Eli za betareading a korekci. (:

Aby bylo vše jasné: Tee má pletky s osudem, (více tu.) takže mnohdy má to 'štěstí' nakouknout i jiným do života - některým víc, některým míň. Takže nejednou má vlastně dost nepodložené paranoie a fobie. A mezi ně patří i strach z nůžek.

*Ano. Tohle je zápletka. Srsly.*
Kdyby měl kdokoliv otázky, taksem s nimi, místy píšu dost chaoticky. Nějaká ta lidská kritika by potěšila.

Scissors

Zakousla se do brčka a skrze stisknuté zuby popotáhla zbytky jahodové šťávy. 

Not the fortunate one

Takže. Na to, že jsem měla týden prázdnin a celých deset dní volné právo nechat si vyset nohy z parapetu, kývat nimi do rytmu a pít čaj, jsem na Vás dost vykašlala, right?
Nevím, jen poslední dny byli přebarvené šedou, nebo ještě lépe řečeno, poplivané. Víte jak, nikde nikdo, k tomu venku ještě to wtf počasí, brr.
Teda, ano, ve čtvrtek jsem byla v Maďarsku (Nevím, vzpomínala jsem, že jsem tam bydlela tři roky, ehh?) ale ve zkratce jsem i tam dělala to samé. Dá se vůbec něco jiného v tomto počasí, než sedět, usrkávat ten čaj - seriózně, ani vidět ho nemůžu - a omílat ty stejné témy do nekonečna? Teda, né že bychom se až tak nudili *hehh*, ale tak, o tom zas někdy příště.



Aspoň jsem napsala kratší (Nějakých tisíc slov, so, podle toho, co je pro vás krátké.) povídku s Tee&Sikkym, kterou bych vám sem mohla i hodit, takže se na ni příští týden těšte. A vesměs, tohle mě přivádí k hlavnímu bodu článku: Sikky.
Nevím, kdo všechno viděl Lonely speakera, ale tentokrát jsem mu spatlala pořádný portrét. So, whatcha think?

Úpřimně, na to, že jsem si u toho šla vyflusnout plíce, to není nic moc,  pořád tam vidím chyby, ale už se mi je nechce dookola opravovat. Je to trochu nudné a prázdné and so, ale aspoň je to on.

A omlouvám se, že dneska jen tak unaveně, ale tohle prostě není můj den.

 

PS.: Netuším, jak kdo tu poslouchal Suicide Silence, nebo slyšel, co se stalo Mitchovy, ale takové malé 'rip'éčko si neodpustím.
Takže už asi ani jeho nezažiju naživo, co?
(Orig. jsem chtěla napsat něco děsně epického a ze srdce jdoucího o tom co všechno nám dal, ale k tomuhle už prostě asi nejde nic dodat.)