22# I left my pencils on the moon

Autoportréty mi nikdy nešli.

I want a perfect soul,

Creep - Radiohead

Původně jsem se chtěla dnes věnovat dalším, er, úvahám? Jsou to úvahy? Plivance se na to asi hodí víc. Whatever. Prostě jsem se snažila tvářit inteligentně při vydloubavání díry do nutelly, však mě znáte.
Jenže vždy jsem se vracela k výchozímu bodu → sobě ←. (Er. Ano, víme, že vždy píšu o sobě. Tentokrát se to ale ani nebudu snažit skrýt. Oki?)
Už jako maličká jsem běhala za lidmi a chtěla jim dokázat, jak úžasná vlastně jsem, prostě mě musíte mít rádi - jste si všimli co?
Má kariéra nadějného wannabe začala asi ve třech, kdy jsem byla jediná dívka v domě plném kluků, takže si umíte představit, že jsem dostala svoje. Ali jim ale chtěla ukázat, že není jen upípané kuřátko v sukničce s mašličkou na hlavě, ale má girls balls, tak ať ji nepodceňují. A už ani nevím proč, ale podařilo se mi rozříznout palec, což jsem brala minimálně jako boží znamení. Takže jsem běžela přes celý dům, palec od krve, s vítězným šklebem, že ha!, pořezala jsem se a každou chvíli mi odpadne půlka ruky, ale nebrečím, vidíte, vidíte, vidíte?
Myslím, že si toho nikdo ani nevšiml.

A teď, o třináct a půl roku později, pořád ještě běhám za lidmi, jen už ten palec jsem si stihla znovu přilepit. Jsem hrozný paradox, protože chci být jiná a nemám ráda lidi, ale zároveň mám úchylku na to, aby mě všichni měli rádi, takže ano, i ty. Je to, jako bych chtěla být nejlepší a nejhorší zároveň, je nemožné, abych vyhrála. A je to hrozně otravné, věřte mi.Dejme tomu, že díky tomu se pořád tlačím dopředu a to je super, že? Jenže ne v tak extrémním případě, jak je můj. Protože dokážu kvůli tomu nepředstavitelně hysterčit.

2# Artdump

I really fucked it up this time.

Mumford & Sons - Little Lion Man

*Slurp*

Taky se vám zdálo, že jsem v poslední době přidávala články až strašidelně často a začali jste se obávat o mé psychické zdraví? Tak vás asi víc než týdenní pauza uklidnila.
Jsem si ale jistá, že mou absenci naprosto pochopíte. Házela jsem karamelizovaný cukr do mléka.
Ohh god, o co se tu vlastně pokouším? Můžeme se tvářit, že jsem se učila na biologii, ale je všem jasné, že jsem se nějak dostala k videím o praskání balónů rukami. A pak, že jsem četla Clockwork Orange, ale velkou část jsem překousala na zeměpisu (Alexovi ostříhali nehty.. chápete.. prostě.. the horror, the horror!). Ale to mi nemůžete vzít, že jsem tři hodiny přeseděla na školním koncertě. Přesně. Ty tři hodiny bych jinak jistě věnovala dloubání do klávesnice a ne třeba, er, vyškrabování zbytků karamelizovaného cukru ze spodku hrníčku.
Right?
Whocaresanyway.

Máte tu ale další díl artdumpu. :'3Tentokrát čistě holčičí.

Znáte to, když trochu vylejete čaj a pak se vám hrníček přilepí na stůl? Ali se to stává pořád.

Internet killed television

Chmm~chmm.
Poslední dny prakticky trávím sezením na zemi, olizování čokoládové polevy z koblih a neverending znásilňování play buttonu na youtube a nekonečným whaismylife-ováním, tak mě napadlo, že bych se s Vámi třeba mohla podělit.

Mottem dnešního článku je >>Let's procrastinate together!<< :3

Hodlám vám teda představit mé oblíbené youtubery. Vesměs si myslím, že youtube má hrozně zajímavou komunitu, so, třeba na to někoho nového namotám. A pak, je zajímavé, jak yt svým způsobem vyžralo kus televize, aspoň v mém případě dost velký. (Málokdy zapnu televizi sama od sebe.)

Jména jsou rovno linky na jejich channely a  v textu je jich pár na několik konkrétních videí, takže kdyby vás někdo zaujal, zkoušejte tam.(Všechno tučným v textu → link.)

Pokud nemáte nervy na samotný článek, aspoň se podívejte na otázky na konci.

Artdump 1#

It's a revolution I suppose.

Radioactive - Imagine Dragons

U Ali nastala silná, naprosto nepochopitelná britizace. Celé dny sedí nad čajem v límečku a černé sukni, kouše si prsty nad britskými youtuberi, poslouchá BBC Radio, má na spotify nastavený Top List v UK a nevím, rovnou si nechám vytetovat union jacka, co si myslíte?
Mračící fázy z minulého článku jsem oplivala, stejně mi byla k ničemu. :3
A má týden volna a hned několik nápadů na články, jeden docela rozepsaný, takže se i budu snažit být aktivní.  V poslední době mě zase chytá chuť psát delší články, yayy! n_n
Prozatím tu máte několik náčrtů, pro změnu dokonce jeden mimo Deepside. Er, s největší pravděpodobností jste si všimli, že 99% mé tvorby se točí kolem nich, co? A teď si představte, že jim diriguju životy už skoro dva roky.
Většinou ty náčrty používám jen jako ilustraci k článkům a samostatně zveřejňuju jen hotové, ale zas jich zbyde takhle plno nevyužitých, takže tu jich pár máte. Ehh, opakuju se, ale kritika vždy potěší. Ale zas berte do úvahy, že tohle nejsou hotové obrazy.
*nedokážu se dostat k samotné tvorbě, gahh*
Okok, jsem ticho, fajn?

 Jacoby&Frankie, pokud by je někdo nespoznal (je mi jasné, že mích škrtanců písma jde něco těžko vyčíst). Jankie, maybe? Tak to mám aspoň uložené.
(Proč mi tenhle obrázek tím stínováním připomíná tamtu čokoládovou milku s fleky bílé čokolády? :D)

21# You obviously didn't want to stick around

Rychlerychlerychle předtím, než zapomenu. Koho baví číst mé, toto, úvahy nad témami jak tu a tu?

 Oh, oh, oh.
Oh - Kate Nash

Moc jsem se nudila.

6löhöhöhöhö. Cpu do sebe už třetí kokosovou čokoládu. A vážně netuším, co se sebou budu dělat, až nebude. Je poslední.
Mám dopsanou práci o Klimtovi, yayy! A má přes 3.000 slov, oops.
Upřimně? Netuším, jak jsem to zvládla. Hotový zázrak to je. Celý týden jsem jen pištěla nejen nad Dan(isnotonfire)em a kousala si uši kvůli jeho akcentu. A word mi dost agresivně blikal dole na liště, že se už asi před hodinu zapnul a tak, ale who cares?
Ne, vážně netuším, kam dál se svým životem, takže prakticky lížu vše, co má jen náznak british english a moc se necuká.
Wait, nějak divně jsem si natáhla nohu. Er. Ok. Už je to v pohodě. c:
Kde jsem to byla? Ohh ano. O tom, jak vymazané vše v poslední době je. Teda, nevzpomínám si, kdy jsem psala o tom, že jsem si natáhla nohu. Höhöhö.
Ooo áno. Ptáte se, jak dopadl bál?
Znáte to, když máte hrozně hezkou kamarádku, kterou všichni chválí a utírají si nad ní slinku a staví ji modlu a vy byste si nejraději prostě natáhli přes hlavu papírový sáček s dírkou, přes kterou byste si mohli strčit brčko a někde v rohu srkat jahodový džus? (Ten bych si teď dala tak či tak.)
Takže se rozhodnete trochu skopat kvůli jisté událost  - a v konečném výsledku dostanete něco jako 'wow, máš sukni, vypadá to divně' a 'jaký nezvyk, vidět tě v sukni'. Ohh a. 'Máš super vlasy'. (It's something) Děkuju. Týden jsem si je nečesala, pak do nich nastrkala natáčky, chvilku je sušila a houpala nohami a stihla si vydloubat novou ránu na noze a bylo hotovo. c:
Krom toho jsem hrozně socialy awkward. Pokud vám přijdu odvěci z článků se svým jakože-humorem, tak mě nechtějte zažít naživo. Na otázky reaguju, až když mi vrazíte něco dost hluboko do hlavy.
Kašlat na to. Zním jako nějaká ztracená čtyřicátnice, trpící krizí středního věku se zalomenou patou. Hlavně, že pořád máme jahodový džus a roh.
(Vlastně ne. Zítra si koupíme. Ten džus myslím.)
Whatever. Jsem si jistá, že jste všichni děsně nadržení z toho, jak vám popisuju mé dny, co? c:
Oke, ono se toho stalo trochu víc, třeba, er, dneska jsem mohla jít na koncert Born of Osiris ale nakonec nešla protože rodiče si myslí, že mají too skinny jeans.
A školní tiskárna je hrozně ívl.
A nikdy jsem si nemyslela, že budu po nocích číst Times.
A tak.
Víte co? Obohatím vás několika blbostmi, co je mám poházené v počítači.

20# Skinny Bitch

Velice stylově nahozená
Franks.

Lick your eyes and mine and then hit me.
Franz Ferdinand - No you girls

Chmmchmm, v poslední době jsem četla řadu článků o tom, že baculky jsou hezké a it's okay to be a big girl a že naše Prokrustovská společnost je na ně hnusná a vesměs, lov na nedokonalé je už nezdraví a you should feel bad. Takže jsem si řekla, že bych mohla něco inteligentního plivnout i já. (A taky se už asi hodinu a půl dívám na Pewdse a nikam to nevede.)
Tak upřímně, kdokoliv vzpomene nadváhu, tak se mi jako první vybaví standupy Rickyho Gervaise. Což je docela, er, nevhodné, protože pokud někdo Rickyho zná, tak ví, že rád dloube do všeho, co vám trčí z oblečení. Na druhé straně, on sám ví, jak vypadá a má hranice baculatosti trochu posunuté, než většina z nás.
Whatever.
Přijde jen mě ironické, že pokud někoho praštíte do hlavy s tím, že sakra, holka, pomalu ti můžu spočítat žebra, jíš vůbec, (*polkne poslední kousek koblížku a utře si ústa, které ma jinak celé od cukru* 'whatcha think?'), vše je ok, ale v momentu, co se někdo ozve, aby sis konečně povytáhla ty jeany, protože ti na zadek tečou záda, tak you are so going to hell for this. (Ano, přeháním. Ano, v obou případech.)
Ne, vážně. Taky si chci přečíst celé knihy o tom, že je naprosto v pohodě, když jsem trochu chudší než zbytek a marně se budu cpát kondenzovaným mlékem, asi to těžko to změním a nemám na to až nezdravě tlačit. A že možná mám půlku dětství pokašlanou tím, že se mi smáli za mé nohy, ale lidi jsou prostě svině, s tím nic nenaděláš.
Člověk by se měl mít rád, jaký je, i s kostnatými rameni a kruhy pod očima a splastnutými vlasy a rozhryzanými nehty a natrhnutými rty, right?
Ať se teda přihlásí ten, kdo chce být hezký jen pro sebe. c:
Prý všechno začíná někde tam uvnitř. Pokud se ptáte mě, tak - bullshit. Pokud chceme být tak hrozně umělecký, tak řekněme, že celé naše vnitřní já je prosklená hala, ve které se neodrážíme jen my, ale i ti ostatní, hezky donekonečna. A je jen na nás, nakolik vnímáme sebe a nakolik naše okolí. Ale je snad nemožné ho úplně ignorovat. (Pokud teda nevypneme světlo. Našel už někdo konečně ten vypínač?)
To mi připomíná. Věděli jste, že není nic horšího, než stát mezi dvěma zrcadli?